Na Maltě najdete mnoho památek i skvělých lidí

Před sedmi lety jsem se rozhodl podívat do nějaké méně známé oblasti, vybral jsem si Maltu, malý ostrov 100 km na jih od Sicilie.

V polovině září nasedáme v Praze na letišti do Airbusu A 321 a za dvě půl hodiny přistáváme na letišti Vuga, blízko hlavního města Valletta. Do Bugibby, to je místo našeho ubytování, nás hned dopravil letištní autobus. Hotel v centru města máme perfektní, strava je pestrá a vynikající, strávíme zde deset dní a každodenně podnikneme putování po památkách a přírodních zajímavostech ostrova. Nikdy nepojedeme daleko, celý ostrov měří na délku 27 km a v nejširším místě 14,5 km. Vlastní autobus nemáme, dopravu po celém ostrově zajišťuje asi 200 linek moderních klimatizovaných autobusů. Žádné vlaky, tramvaje a metro zde nevedou. Koupili jsme si desetidenní permanentku za 12 euro a každý den ji několikrát využíváme. Ostrov je hlavně v severní části téměř celý zastaven městy. Rozšiřovali plochu tak dlouho, dokud se nedostali do kontaktu s vedlejším městem. Takže mnohde dnes patří každá strana hraniční ulice jinému městu. Na nárožích je vždy příslušné město vyznačeno malou tabulkou.

Asi nejzajímavějším městem je metropole Valletta, jejímu poznávání věnujeme celý den. Jedeme trochu delší linkou, která nás provede řadou takto spojených, více než 400 let starých měst. Autobus staví v každém z nich na několika zastávkách a konečně přijíždíme na velké autobusové nádraží u bran Valletty. Většinu měst zde založili rytíři řádu Johanitů. Ten vznikl v polovině jedenáctého století ve Svaté zemi. Říkali si také Ježíšovi bojovníci nebo Špitálníci. Jejich posláním byla péče o nemocné a zraněné vojáky z křižáckých válek a starost o chudé. Postupně získávali v zemi hrady, pozemky, později vytvořili i námořní flotilu a jejich majetek dosáhl závratných výšek. Roku 1187 zemi dobyl sultán Saladin, ten je vyhnal a byli nuceni usadit se postupně v Malgratu, Kypru a Rhodosu. Zde založili vlastní stát v čele s velmistrem a pokračovali ve svém poslání. Vytvořili námořní flotilu, ta se stala postrachem pro muslimské lodě přepadávající obchodní flotily plující Středozemním mořem. Tím si znepřátelili sultána Sulejmana I. a vyslal proti nim flotilu 400 lodí a 200 000 vojáků. Takové přesile nemohlo sedmitisícové vojsko odolat a sultán jim milostivě dovolil ostrov bez boje opustit.

Usadili se právě zde a už natrvalo. Zasloužili se o to římský a španělský král Karel V. s papežem Klementem VIII. Propůjčili jim ostrov jako léno. Od té doby jsou známi především jako Maltézští rytíři se znakem rozeklaného červeného kříže v bílém poli. Jejich příchod znamenal znovuzrození a překotnou výstavbu ostrova. Všechna sídla byla důkladně opevněna a ostrov se může chlubit, že nebyl nikdy v historii dobyt. Ani v roce 1565, kdy se o to pokusil turecký sultán Sulejman V. se svou početnou armádou a flotilou. K obraně přispěla i šestitisícová armáda ze Sicilie a hlavně vojenské mistrovství velmistra řádu, kterým byl Jean Parisot de la Vallette. A právě na jeho počest začali u přístavu budovat zdejší město a po něm ho pojmenovali. Dosti historie, jdeme do města. Procházíme branou Porta San Giorgio v mohutných hradbách obepínajících celé město.

Středem až k přístavu Fort St. Elmo se táhne široká hlavní tepna Republic Street. Asi nejcennější památkou je obrovská katedrála Svatého Jana, stojící na širokém náměstí. Jdeme dovnitř a nádherná výzdoba předčí všechna naše očekávání. Bohatství řádu se promítá v nádherné, po celé ploše zlacené výzdobě. Nevíme, kam dřív koukat, určitě odtud nebudeme pospíchat. Asi nejpůsobivější je hlavní oltář se sochami znázorňujícími křest Krista, zase je všechno kolem zlacené.

Mám ještě čas navštívit archeologické muzeum s památkami na nejstarší obyvatele ostrova a pokračujeme na pevnost Fort St. Elmo. Celý rozlehlý areál pozorujeme z ochozu asi 40 metrů vysokých hradeb. Lidí tu stojí požehnaně, něco se chystá. U několika děl na hraně ochozu stojí tři vojáci, jedno nabíjejí a přesně v poledne zazní salva jako hrom s mohutným kouřem, samozřejmě slepá. Scházíme jednou z několika téměř stejných ulic s vysokými budovami s množstvím barevně natřených dřevěných balkonů dolů k přístavu. Procházíme vojenským muzeem v deset metrů širokých hradbách. Nějak rychle nám ubíhá čas, vylezeme nahoru a jdeme do dalšího historického a vojenského muzea. To sídlí v obrovské budově spolu se sídly vlády a prezidenta. Muzeum je nádherné, přímo přeplněné exponáty, zejména zbrojnice patří mezi největší v Evropě. Podrobná prohlídka by zabrala polovinu dne. Pomalu se vracíme k autobusu.

Cestou ještě stačím doplnit do těla pohonné hmoty a stavím se u sochy pana de la Vallette, musím se s ním vyfotit, určitě mu to dělá radost. Nastoupíme do prvního autobusu, co má štítek Bugibba, a za půl hodiny jsme doma. Ještě jsme se stačili rychle opláchnout v moři a hurá na večeři. A co říci na závěr? Malta je nádherný ostrov s obrovskou koncentrací historických památek a skvělých lidí.