Lobeč je malebná vesnička na hranici Kokořínského údolí. Já osobně jsem lobečským rodákem. Můj rod v obci zakotvil v roce 1913, kdy zde praděd Josef zakoupil dvůr se zámkem. Po různých politických přeměnách jsem se sem na začátku roku 1993 definitivně vrátil a nastoupil k tátovi na grunt. Úřad starosty zastávám od komunálních voleb 2010 a starostou jsem doposud. Rád bych vám proto přiblížil, jak to u nás v Lobči chodí. Už v počátcích svého působení jsem viděl největší problém v odkanalizování jak splaškové, tak děšťové vody. Na začátku prvního období jsme si vytkli základní cíle, a to postavit čističku odpadních vod, zpracovat územní plán, zrekonstruovat a zbudovat některé důležité komunikace a provést revitalizaci okolí obecního úřadu. Díky obdrženým dotacím a spolupráci celého týmu se podařilo realizovat první tři. V revitalizaci zatím pokračujeme. Zpracovali jsme studii, zhotovili projekt, získali dotaci, a tak vznikne zahrada „Šťastné chvíle“. Termín dokončení je září 2018 k výročí 100 let naší republiky. Krom tohoto páteřního programu se nám podařilo opravit rozhlas, rozjet CZECH-POINT a na několika místech opravit starou dešťovou kanalizaci. Obec vlastní také dvě důležité nemovitosti. Je to krásný objekt sokolovny z roku 1923 a bývalá škola. Sokolovna měla poškozené parkety po zatopení, nevyhovující sociální zázemí v hospodě, poškozené topení, omšelou fasádu. Tyto nedostatky jsme odstranili na vlastní náklady. Pak se nám, po několika pokusech, podařilo otevřít hospodu, která vaří a zatím běží ke spokojenosti.Druhým významným objektem je bývalá škola, dnes obecní úřad. Můj předchůdce pan Dohnalík zde zanechal svou významnou stopu zbudováním muzea Eduarda Štorcha, které stále provozujeme. Pokračovali jsme zbudováním obecní posilovny a kanceláře obecního úřadu. Zbývá oprava fasády a oken, což bude součástí úpravy zahrady. Zapracovali jsme i na společenské sféře. Naši spoluobčané se společnému vesnickému životu příliš nevěnovali. V Lobči se nyní koná masopust, velikonoční zábava, čarodějnice, kácení máje, dětský den, rybářské závody, pazourkobranní a adventní koncert v místním kostelíčku. Kulturní a zájmovou činnost organizujeme společně se spřátelenými firmami v obci – firmou Šimonek a Pivovarem Lobeč. Brzy nás čeká například Veteránské rojení na zámku Lobeč. Pivovar pak vedle tradičních akcí, jako je například oblíbený happening, nabízí pravidelné prohlídky s ochutnávkami piva. Nejnovějším podnikatelským subjektem v Lobči je výroba cidru, což je jablečný alkoholický nápoj. Věřím, že i tato firma se brzy zapojí do kulturního života v obci. V Lobči neschází ani sportovní vyžití, které reprezentuje například jóga v muzeu, posilovna nebo stolní tenis v sokolovně. Je také možné využít kurt na nohejbal za sokolovnou a tenisový kurt v zámeckém parku. Takto bych mohl pokračovat a dál lákat k nám do Lobče. Chci se ale ještě zmínit o výhledu do nejbližších let. Plánujeme vybudovat chodník okolo pivovaru, na což už zpracováváme projektovou dokumentaci. Padl také návrh na odkoupení nádraží ve Vrátně, čímž bychom chtěli zajistit možnost systému cestování anglického typu - postavit parkoviště a cestovat dál po železnici. Vždy je možné něco zlepšovat. Závěrem - prvním starostou obce po roce 1989 byl Dr. Miloš Balcar, který kromě spousty práce na obnově obce a poradenské činnosti v této oblasti inicioval vydání několika knih. Vyšla kniha o Lobči, o jejích domech a kniha o životě významného učitele a čestného člověka Aloise Jecha. V těchto publikacích si můžeme oživit fungování obce po několik staletí. Nyní pan Hnízdil zpracovává knihu o významném libretistovi Karlu Sabinovi, který tu nějaký čas žil. Snažil jsem se těmito řádky přiblížit život starosty na malé vesničce. Je to sice práce a povinnost z úřadu vyplývající, ale přináší to i radost a určitou míru uspokojení, když vidím, jaký je o Lobeč zájem. Přistěhovali se mladí produktivní lidé, zakoupili, zdědili nebo postavili domy a žijí tu. Se současným děním v Lobči se shoduje mé životní krédo: „Situace se musí zlepšovat, ne naopak.“

Ing. Jaromír Šimonek, starosta Lobče