Jan Václav Mrkvička (* 24. 4. 1856 Vidim † 16. 5. 1938 Praha), výtvarný umělec. Studoval na akademiích v Praze a Mnichově. V roce 1881 odjel do Bulharska, kde začínal jako profesor kreslení na gymnáziu v Plovdivu, v letech 1896 – 1908 založil a vedl v Sofii první profesionální vzdělávací ústav výtvarného umění, ze kterého se stala Umělecká akademie, jejímž ředitelem byl 23 let. Je považován za otce bulharského novodobého malířství, svými ikonami vyzdobil několik pravoslavných chrámů v Bulharsku. Do Prahy se vrátil v roce 1921, spolupracoval s Alfonsem Muchou (1860 – 1939) a založili Čs.–bulharskou vzájemnost v Praze. Byl vyhledávaný portrétista a získal četná mezinárodní uznání. Krutě ho zasáhla tragická smrt jediného syna – vojáka, který zahynul v boji za udržení bulharské svobody. V roce 1937 měl v Praze úspěšnou celoživotní výstavu.
Samuel Černohorský (* 1648 Mšeno u Mělníka † 20. 10. 1726 Nymburk), kantor a varhaník. Byl zakladatel významného hudebního rodu. Pro mšenský kostel sepsal rorátní knihu. Působil v Sezemicích, Nymburku a Dobrovici.
Josef Kalita (* 1848 Kouřim † 1920 Mšeno u Mělníka), řídící učitel. V Nebuželích mj. vysázel velký obecní sad, v němž vedl praktickou výchovu žáků, byl dlouholetým zástupcem učitelstva v okresní školní radě v Mělníku. Vynikal svým přístupem ve výchově dětí jako hudebník, malíř, pomolog (do čtyř knih nakreslil všechny známé druhy ovoce), včelař, znalec mnoha jazyků, překládal z francouzštiny, dopisoval si japonsky s cestovatelem Josefem Kořenským (1847 – 1938). Na výstavách v Praze a Paříži předváděl jedinečnou věc – hedvábné šátečky s obrubami různých barev, utkané přímo bourci morušovými.
(M. Sígl: Kdo byl a kdo je)