Duchoslavová Olga, MUDr. (* 1919 Rusko † 1995 Mělník), dětská lékařka. Vystudovala reálné gymnázium na Mělníku, kde také prožila jako dětská lékařka většinu života ve zdejší nemocnici. Byla svým způsobem průkopnicí dětského lékařství u nás, jejíma rukama prošly doslova celé generace dětských pacientů. Jejími hlavními působišti byly ještě Mšensko a Byšicko.
Havránek Bedřich (* 4. 1. 1821 Praha +1. 3. 1899 tamtéž), malíř, kreslíř, grafik a ilustrátor. Zobrazoval přírodu a měl lyrický vztah k české krajině. V roce 1868 se vypravil na Mělnicko a toulal se po celých středních Čechách. V sérii těchto krajin je známý jeho olejový obraz Krajina u Mělníka – podle autorovy značky na zadní straně jde o partii z Ouporu (Úpor u Obříství, poblíž soutoku Labe s Vltavou). Jsou na něm polabská luka se staletými dubem a v pozadí silueta mělnického zámku. Obraz je v Národní galerii v Praze spolu s mnoha dalšími.
Heřman Jan (* 23. 2. 1812 Nebužely † 1889 USA), veřejný činitel. Po krátkých studiích pomáhal rodičům na statku, který v roce 1846 převzal a stal se protektorem protestantské církve v Nebuželích. V červnových volbách 1848 byl zvolen jako jeden z kandidátů do ústavodárného rakouského sněmu za Mělnicko spolu s radikálním demokratem Emanuelem Arnoldem z Prahy. Během svatodušních bouří sestavil z vesnických dobrovolníků ozbrojený sbor a vedl jej na pomoc Praze. Sněm za jeho působení zrušil poddanství a robotu, vyhlásil některé svobody. Šířil spisy Karla Havlíčka (1821–56) a soustřeďoval kolem sebe vlastence, takže byl nepříjemně pronásledován. Rozhodl se k emigraci, nejprve do Uher a v roce 1853 do Ameriky, kde se mu však nedařilo a zemřel v chudobě, i když ve svém životě nikdy po hromadění statků netoužil.
Hrdlička František (* 1869 Řepín † 1945 Praha), učitel a operní basista. Odešel do Stuttgartu a postupně byl angažován v mnoha operách v Německu a Švýcarsku. Měl později svoji pěveckou školu v Kolíně nad Rýnem a byl sbormistrem v Solingenu.
Irmanov Václav, rozený Vjačeslav (* 1919 Rusko † 1995), sochař ruského původu. Usadil se v naší zemi, byl hercem a zpěvákem Orchestru Karla Vlacha. Oblíbil si Kokořínsko, kde si pořídil chalupu, v níž často pobýval a zval sem i své přátele.
Křička Josef (* 4. 11. 1888 Praha † 25. 3. 1969 Želízy), hudební skladatel a pedagog. Narodil se v hudební rodině a od dětství vynikal ve hře na klavír a na housle. V letech 1912 –14 založil a vedl Dětský hudební a rytmický ústav v Praze. Po absolvování Čs. hudební akademie v Praze byl učitelem hudby. Proslul jako novátor a reformní pedagog hudební výchovy 20. století. Byl též skladatelem, zhudebňoval zejména texty říkadel. Spolu s Františkem Krchem vydali dvoudílnou publikaci Dítě a hudba s podtitulem Nové cesty v hudební výchově dětské. Dále vydal knížku hudební výchovy Jitro pro školy obecné (národní) a s týmž názvem zpěvník pro měšťanské školy a průvodce pro učitele. V prvních letech po první světové válce byl spoluzakladatelem Domu dětství v Krnsku u Mladé Boleslavi. Ve 30. letech minulého století působil v Čs. rozhlasu, vedl týdenní půlhodinové relace s názvem Dětské hudební táčky a věnoval se dále komponování. V době druhé světové války byl účastníkem protifašistického odboje na Kokořínsku, kde pobýval dlouhá léta, stejně tak v Mělníku, Mšeně, Hlučově, Kanině, Řepínu, Jestřebici a Želízech, kde byl po druhé světové válce obecním kronikářem v letech 1945 – 51. Spojkou mšenské odbojové skupiny kolem něho byla Anna Pollertová, popravená v Berlíně v lednu 1945. Tato skupina byla velmi početná a významně v ní působili mšenští četníci. V letech 1953 – 57 pořádal hudební festivaly Želízské léto. Je pochován na hřbitově ve Mšeně. Jeho syn Dušan (zemřel 1977) byl sochařem a restaurátorem. Životu a dílu Josefa Křičky zasvětil své dílo Rudolf Sieber (* 26. 1. 1926), vyšlo v roce 2005 s podtituly: Novátor hudební výchovy a Učitel – skladatel – člověk.
Převzato z publikace M. Sígla: Kdo byl a je kdo na Mělnicku
(02/14)