Kostel Panny Marie Vítězné v Řepíně vzpomínal na slavného rodáka
Josefa Ferdinanda Norberta Segera
Téměř do posledního místečka zaplněný kostel Panny Marie Vítězné v Řepíně byl dějištěm významné hudební události. Pod záštitou Klubu příznivců obnovy varhan chrámu sv. Petra a Pavla v Mělníku při Mělnickém osvětovém a okrašlovacím spolku, Římskokatolické farnosti Řepín a Obce Řepín se zde uskutečnil slavnostní Velikonoční koncert. Pořadatelé tak vzpomněli významného českého hudebního skladatele, varhanního virtuoza a pedagoga Josefa Ferdinanda Norberta Segera (* 21. 3. 1716 Řepín – † 22. 4. 1782 Praha).
V řepínském kostele sv. Ondřeje byl v březnu 1716 pokřtěn farářem P. Martinem Vyšehradským Josef Ferdinand Norbert Seger, syn nemajetných rodičů Filipa a Kateřiny. V matričních záznamech se toto jméno objevilo poprvé, což vede k domněnce, že se manželé buď nedávno do vsi přistěhovali, nebo teprve před narozením syna přijali římskokatolickou víru. Řepín měl před r. 1786 celkem 91 čísel popisných s převahou dřevěných domů. Ve kterém z nich se malý Josef narodil, není známo. Elementární hudební vzdělání mohl Seger nabýt v místní škole nebo v kostele. Od r. 1711 působil na Řepíně jako administrátor jezuita Jiří Karas, který možná přispěl k tomu, že se talentovaný Seger záhy dostal do jezuitského gymnázia v Praze. Už v r. 1729 ve věku 13 let zpíval při představeních v jezuitské koleji. 
Po mutaci hlasu působil v l. 1730–1731 jako choralista v kostele sv. Jakuba. Zde se stal žákem věhlasného skladatele Bohuslava Matěje Černohorského, za jehož podpory získal rozsáhlé teoretické hudební znalosti. Ty mu umožnily dosáhnout významného postavení v hudebním životě české metropole. Působil v hlavním kostele Starého Města pražského, v chrámu Panny Marie před Týnem (41 let) a v křižovnickém chrámu sv. Františka Serafínského u Karlova mostu (37 let). Zde si svou hrou na varhany získal obdiv císaře Josefa II., který projevil přání záskat virtuoza pro Vídeň a dvorní kapelu. Jmenovací dekret však již Segera nezastihl. Zemřel 22. dubna 1782 a byl slavnostně pohřben na hřbitově kostela sv. Haštala v Praze.
Co lze vyzdvihnout v Segerově umělecké činnosti? Především jeho hru na varhany, ve své době hodnocenou jako mistrovskou. V pedagogické činnosti utvářel takové osobnosti, jakými byli např. Josef Mysliveček, Jan Křtitel Kuchař, Karel Blažej Kopřiva, Jan Antonín Koželuh či Václav Pichl. Ve své skladatelské činnosti se orientoval především na chrámovou hudbu. Vzhledem k tomu, že pozůstalost byla záhy po skladatelově smrti rozptýlena i za hranice (zejména do Německa), máme o rozsahu jeho díla jen obrysovou představu.
Bo
hužel nejsou známy ani zprávy ze Segerova osobního života. Snad jen údaj o jeho první manželce Uršule Mastné, dceři řepínského varhaníka a kantora, s níž se oženil pravděpodobně v r. 1746. V souvislosti se Segerem nás do našeho regionu zavádí zpráva z r. 1779, kdy vystupuje jako svědek na svatbě svého žáka Jana Křtitele Kuchaře s Janou Košťálovou, původem ze Mšena.
Pojďme však k hudbě. Úvod slavnostního koncertu obstarala Segerova skladba Preludium a fuga D dur, kterou mistrovsky ztvárnil varhaník Jaroslav Tůma. Pětici skladeb pak přednesl Mělnický pěvecký sbor se 
sbormistrem Františkem Šťastným. V citlivém podání mělnických zpěváků zazněla díla Gastoldiho, Arcadelta, Purcella, Michny a Mozarta. Segerova Fuga h moll předznamenala vystoupení Vratislava Vlny, člena orchestru Národního divadla v Praze, který přednesl Telemannovu Fantasii D dur pro sólový hoboj. Další, velmi zajímavé vystoupení jsme slyšeli od mezzosopranistky Sylvy Čmugrové, sólistky Státní opery v Praze, která skvěle zazpívala spolu s Vratislavem Vlnou (hoboj) a Františkem Šťastným (cembalo) skladby G. Ph. Telemanna, J. S. Bacha a G. F. Händela. Závěr patřil Partitě in C Jana Křtitele Kuchaře v podání Jaroslava Tůmy. Ten poté doprovodil Mělnický pěvecký sbor ve skladbě Laudetur Jesus Christus B. M. Černohorského. Tečku za vydařeným koncertem, který měl vysokou uměleckou úroveň, udělal varhaník Jaroslav Tůma svou improvizací na téma Bohuslava Matěje Černohorského.
S použitím programu koncertu a materiálu o J. F. N. Segerovi od Renáty Špačkové a Františka Šťastného
Karel Horňák
Foto: Jiří Čermák
První tóny Velikonočního koncertu zazněly z kůru řepínského kostela Panny Marie Vítězné v podání Jaroslava Tůmy. Tento varhaník a cembalista vystudoval pražskou AMU a během let získal řadu ocenění v mezinárodních interpretačních soutěžích a festivalech. Na ně se nyní vrací jako porotce. Rád koncertuje na historických nástrojích či jejich kopiích. Za souborné provedení celého Bachova varhanního díla mu byla přiznána výroční cena Nadace Českého hudebního fondu. V popředí jeho pozornosti stojí historické varhany, jejich restaurování a zvuková dokumentace. Pro ČT natočil mj. 11dílný seriál o historických varhanách v Čechách nebo pořad „Den pro devatery varhany“. Po koncertě na Řepíně jsem Jaroslavu Tůmovi položil dvě otázky.
Kdo vás přivedl ke koncertování zde v Řepíně?
„Pozval mne pan sbormistr Šťastný a já jsem jeho pozvání rád přijal. Navíc jsem velmi ocenil stav řepínského nástroje. Profesionálně se o něj postaral zkušený pražský varhanář Vladimír Turnwald, vynikající odborník. Inu, je-li dobrý varhanář, stačí mu několik dnů práce, zatímco některým „odborníkům“ by nestačily měsíce.“
Jaký je váš vztah k Segerovi?
„Interpretace jeho skladeb mě jako hráče velmi baví. Je jen škoda, že v mezinárodním měřítku není příliš známý, a proto nebývá doceňován.“