Kadlín je vesnička jako každá v tomto regionu. Náves s upraveným trávníkem a letitými lípami se přibližuje zámecké zahradě. Za nimi sídlí obecní úřad s malým zemědělským muzeem. Budovy v novém kabátě, socha Lešetínského kováře, na dvoře seřazená stará selská technika, jako by se tu očekávala návštěva ministra zemědělství.
Duchovním otcem a zřizovatelem obecního zemědělského muzea je starosta Zdeněk Šesták. Návštěvníky vřele přivítá. Seznámí je s historií, dobou rozkvětu a úpadku typicky zemědělské obce, kde však zemědělství zaniklo. Nachází se na místech dávného osídlení. Pole jsou velice úrodná i přes citelný nedostatek vody. Ta se nachází až v hloubce 120 metrů.
Dříve se zde uživilo hodně řemeslníků – kovářů, sedlářů, řezníků, kolářů, krejčích, ševců. Žilo tu 430 lidí, nyní po demokratickém převratu jen 140 obyvatel. Práci nemůže sehnat 28,3 % místních lidí. Vzhledem k odlehlosti a velké vzdálenosti jim ani veřejná doprava neumožňuje dostat se včas na pracoviště třeba v Mladé Boleslavi nebo v Mělníku a pak zpět domů. Ne každý má vlastní automobil a potom – vždyť by se v něm projela převážná část výdělku. Z dřívějších třiceti párů koní a desítek kusů skotu není v selských staveních ani stopy.Zašlou zemědělskou slávu a život sedláků připomínají exponáty zemědělského muzea. 
Pan starosta jen neúřaduje. Provází návštěvníky expozicemi a k tomu přidává odborný výklad jako profesionální průvodce. Už na schodišti visí dobové fotografie a úřední dokumenty. Překvapením na půdě je expozice venkovského kováře s nářadím. Naproti ní se návštěvníci ocitají v staré selské jizbě s tehdejším nábytkem a nádobím. Nechybí ani kolovrátek, díž na chlebové těsto a kolébka pro děti. Ve vedlejší budově – opět na půdě – každého překvapí bohatá sbírka různých typů motyček, kos, srpů, vah decimálek, mlýnku na čištění vymláceného obilí a ukázka ve zdejší oblasti pěstovaných plodin. Pan starosta usiluje o doplňování muzea dalšími exponáty z darů, objevů i zapůjčení.
Po prohlídce muzea by bylo trestuhodné nenavštívit vrch Hradišť (314 m n. m.) s rozhlednou, jak k tomu vybízí slogan „Ty, kdo nejsi kůže líná, ihned přijeď do Kadlína!“ Jím se řídili klienti i klientky mšenského Domova seniorů. Neodradilo je vyšlapání 78 schodů na vyhlídku rozhledny. Příkladem šel 87letý pan Jaroslav Havlíček. Výstup nabídl široký rozhled do krajiny – na Elektrárnu Mělník, Říp, Vrátenskou horu, Bezděz, Ještěd, Chlum a věnec Krkonoš. Z Kadlína každý odjíždí obohacený o nezapomenutelné a zajímavé poznatky.
Jan Bursa
Kadlínské muzeum
Jeden slunečný pátek v září pro 4. třídu přijel před školu autobus. Jeli jsme do Kadlína. Kadlín leží kousek od Mšena. Náš cíl bylo muzeum a rozhledna. V muzeu nám průvodce povídal o tom, jak lidé dříve žili a hospodařili. Mohli jsme si vše prohlédnout a sáhnout na obilniny. Také už víme, jak pracoval kovář a co používal ke kování. Když jsme odcházeli, poděkovali jsme za prohlídku a dostali pohled na památku. Navštívili jsme také rozhlednu, která se jmenovala Hradišť. Na rozhlednu jsme ale nemohli, protože foukal silný vítr.
P. S. Všichni se už těšíme na další prohlídku muzea.
L. Tarabová, 4. třída ZŠ Mšeno
Touto cestou bych chtěla poděkovat panu starostovi obce Kadlín Zdeňku Šestákovi za myšlenku realizovat muzeum, ve kterém se návštěvníci nejen seznámí s historií života na vsi, ale exponáty si mohou i „osahat“, což je, podle mého názoru a podle reakce našich žáků, nejlepší škola pro život.
Jiřina Trunková, ředitelka ZŠ Mšeno
Foto Karel Horňák