Pan správce za mlada utekl zlému mistrovi černé magie

Vážení čtenáři, opět je tu nové Mšensko a s ním i naše další vyprávění o exponátech, které vám tu chceme představit.

Ruku na srdce, každý máme nějakého toho kostlivce schovaného ve skříni. Píšeme to proto, že i na našeho pana správce teď jeden vypadl. Pana správce znáte z minulého dílu, přinesl nám malou elfku do muzea.

Pokud máte trochu času, můžeme vám ten příběh objasnit.

Pan správce pocházel z chudých poměrů. Když mu bylo 15 let, vydal se do světa hledat práci. Nevěděl přesně, kam jít, tak se v lese posadil na pařez a přemýšlel, co by vlastně v životě chtěl dělat. Kde se vzal, tu se vzal černý havran. Mával křídly, jako by chtěl, aby šel s ním. Nu co, pomyslel si náš pan správce, zkusím to. V tu chvíli se objevilo celé hejno havranů s Mistrem. „Chceš ke mně do služby?“ Zeptal se černě oděný muž hlubokým hlasem. „Zkusím to,“ odpověděl mu mládenec. „Moje služba je na tři roky. A pokud vydržíš, dočkáš se odměny.“ Náš pan správce tehdy vůbec netušil, že se právě dal dohromady s mistrem černé magie.

„Pojď se mnou na můj hrad,“ zavelel Mistr. Zamumlal cosi a rázem byli v síni hradu. „Prvním tvým úkolem bude učit se přeměňovat se ve zvíře. Zapamatuj si tuto kouzelnou formuli,“ poručil Mistr a pohladil černou kočku, která se mu třela o nohu. „No, tak to jsem v pěkné bryndě,“ pomyslel si náš pan správce. Myslel si, že se dal najmout na řezání dřeva či jinou podobnou službu. V životě by ho nenapadlo, že se bude muset učit čarovat. Ale upsal se Mistrovi, tak musel přečíst spoustu starých magických formulí a zaklínadel. Naučil se tak proměňovat v různá zvířata, například v medvěda a havrana. Během své služby na Mistrově hradě zjistil, že čaroděj je zlý pán. Bohatství nahromadil tím, že vždy nějakému nebožákovi prodal svého služebníka přeměněného třeba v koně nebo krávu. Ti se pak proměnili zpět do lidské podoby a kupující tak přišel nejen o peníze, které Mistrovi zaplatil, ale také o zvíře, které koupil. Čaroděj dělal i daleko horší věci, nad kterými až vlasy vstávaly hrůzou. Jaké, to nám pan správce už ale prozradit nechtěl. Má to zůstat tajemstvím.

Pan správce byl a je chytrý člověk a uvědomil si, že ani po třech letech ho Mistr ze služby jen tak nepropustí. Po nocích, když zrovna nebyl Mistr na hradě, se učil dál v čarodějné knize další a další zaklínadla, aby, až bude čas, mohl nad Mistrem zvítězit. Zjistil totiž, že opravdu žádný z čarodějových pomocníků hrad nikdy neopustil. Mistr je vždy po třech letech služby začaroval do kamenných soch, aby nikdy nikomu nevyzradili jeho tajemství. Dnes se to stane, myslel si náš pan správce. Musím být ve střehu a rychlejší. Jen co to dořekl, objevil se Mistr v podobě krokodýla a chtěl na něj zaútočit. Pan správce na nic nečekal. Proměnil se v rytíře na koni a v ruce měl ostré kopí. Nestačilo však kopí použít, musel Mistrovi v krokodýlí podobě sebrat i klíček na natahování. To se mu podařilo a nad Mistrem vyhrál. Čaroděj musel zůstat již navěky v krokodýlí kůži. Zároveň jeho kouzla pominula a všechny kamenné sochy začarovaných mladíků ožily. Pan správce už nikdy víc nečaroval a byl rád, že může svobodně a beze strachu žít.

Myslíme si, že se mu tím vyprávěním velmi ulevilo.

Celodřevěnou loutku kluka pro Staré krásnosti, respektive pro loutkový divadelní soubor Starý Kotoučový vytvořili v nedávné době manželé Krčálovi.

Ploškové papírové loutky Mistr a havrani pocházejí ze 70. let 20. století. Navrženy byly pro pohádku Karla Zemana Čarodějův učeň (na motivy knihy Otfrieda Preusslera). Pro náš příběh jsme si vypůjčili postavu Mistra a potažmo i Krabata, toho představuje náš pan správce. Bílý medvěd má značku Technoplast, gumový oranžový Gumotex (2. polovina 20. století). A konečně plechový krokodýl a rytíř na koni jsou čínské hračky na klíček (2. pol. 20. století).

Také jste si oddychli, že to nakonec dobře dopadlo? Mějte se pěkně a provětrejte si skříně, pomáhá to.

Jitka a Mirek Hrdličkovi