Velkým tématem je vlivem sucha posledních let hospodaření s vodou v krajině. A hospodaření v krajině obecně. Zkusím vám nabídnout jeden z pohledů ze strany zemědělce.
Jednou z výtek, které často slýchám, je absence krajinných prvků a místních cest a cestiček (tím nemyslím cyklostezky za 11 milionů). Často je nám vytýkáno, že hospodaříme na příliš velkých lánech a jsou zde pěstovány monokultury. Krajina není pestrá, chybí meze i stromy v krajině. Nechci se zde pouštět do polemiky, zda nás k takovému způsobu hospodaření nutí ekonomická situace i prostý fakt, že cena zemědělských komodit se za posledních 20 let nezvýšila, zatímco cena vstupních nákladů stoupla velmi výrazně.
Jsme akciová společnost hospodařící na 1550 ha a sami vlastníme cca 330 ha. Takže by leckdo mohl říct, že kdybychom chtěli, můžeme krajinu výrazně pozitivně ovlivnit. Bohužel tomu tak není. Uvedu názorný příklad. Vezměte si velké pole, třeba 80 ha. Naše společnost ho obhospodařuje, ale sami z tohoto půdního bloku vlastníme 25 ha. Podle platné legislativy je rozděleno na 3 parcely, ne větší než 30 ha. V praxi to znamená, že se vytvořila 3 pole, ale krajinná pestrost se nezměnila. Pouze se na 30 ha pěstuje pšenice, na 30 ha kukuřice a 18 ha len. Ale nic mezi těmi lány není. Jen prostě jeden navazuje na druhý. Pozorný čtenář si spočítal, že nám v obhospodařování chybí 2 ha. Ano, na nich jsou založené biopásy. Celkem jsou na cca 2 procentech námi obhospodařované půdy. Aspoň něco. A teď jsme u jádra problému. Proč tedy mezi těmi lány netvoříme cesty a cestičky, nevysazujeme stromy, keře a tím nevznikají meze či remízky? Vždyť přeci vlastníme v onom obrpoli skoro třetinu. Ano, ALE. Vlastníme 25 ha v onom velkém půdním bloku, ale ne souvisle. Často ve spoluvlastnictví. Takže těch 25 ha máme ve 13 kouscích. A na cizím pozemku, který pouze obhospodařujeme, nemůžeme vysazovat stromy a měnit účel využití pozemku z orné půdy na ostatní plochu – cestu. Skutečným viníkem tedy nejsou zemědělci, ale absence pozemkové reformy. V té by si enviromentálně uvědomělí majitelé mohli svoje pozemky nechat vydat jako liniové a počítat s budoucím využitím na krajinné prvky, cesty a cestičky. Když si někdo místo svých 4 ha pole ve čtverci zkusí nechat vydat desetimetrový pás, tak bude připravený pozemek na cestu v délce 4 km. Pak už zbývá „jen“ zajistit financování výstavby takové cesty. Ale ukoulet polní cestu (která je určená jen k pěší chůzi), osít trávou a osázet ji, nemůže stát přeci miliony. Co pro to tedy můžete udělat vy čtenáři, aby naše krajina byla průchodnější a pro přírodu příznivější? Pro začátek se snažit iniciovat pozemkové úpravy. Ptejte se na radnici, jistě vám poradí. Do té doby se toho mnoho jiného dělat nedá. Jsme si vědomi, že mnoho lidí by chtělo, aby se hospodařilo lépe, ale málokdo je ochoten do toho také něco investovat. Je totiž pochopitelné, že pokud si svoje pole necháte vytyčit tak, že by na něm vznikla pěšina či cestička, tak z něj nebudete dostávat žádný nájem. Budete tedy veřejný zájem financovat ze svého. My v 1. zemědělská a. s. Chorušice jsme si vědomi potřeby takovéto krajinné pestrosti, proto vám nabízíme, že si od vás krom všech vašich klasických pozemků pronajmeme i tyto krajinné prvky.
V dalším čísle Mšenska bych vám sdělil pár myšlenek na téma řepka a zda je vše tak „žlutobílé“, jak je často prezentováno.
S přáním zachování selského rozumu...
MVDr. Miroslav Hrdlička
předseda představenstva 1.zemědělská a. s. Chorušice