OPSka pomáhá lidem v těžké situaci
V minulém čísle jsem psal o J. Sokolovi a jeho krédu „nežít jen pro sebe“. Je to princip přítomný po všechny časy, jenže v dějepise se učíme především o těch, co žili naopak především pro sebe, svůj rod, svoji prestiž, svou moc či svůj majetek. Celkem logicky tu musí být tedy zástupy těch, co vždy nevítězí a musí se starat i o druhé.
Abych se podržel tradice pohnuté doby covidové i vzpomínky na velkou osobnost, která už také odešla na věčnost, připomenu pátera Františka Líznu. Vyzdvihnu dva rysy. Prvním je jeho mravní síla děkovat za tlaky a ústrky, kterých si v životě užil. To proto, že se naučil žít v pravdě. Druhým bylo skálopevné přesvědčení, že zbohatnout lze jen mezi chudými. Tak schválně, jak bude kdo z nás bohatý, neboť tento článek je o nejchudších a jinak potřebných.
Z takových nějakých (po čertu křesťanských) ideálů vznikla před více než dvaceti lety naše OPS, která už mnohé vykonala, ale o historii psát nebudu. Je samozřejmé, že za takovou dobu se udělalo mnoho práce a vystřídala se u nás velká skupina báječných lidí. Stejně tak nechci šířeji psát o tom, co nesouvisí s naším regionem. Jen stručně uveďme, kde se u nás čtenáři mohou s OPS potkat. Je to již pět ročníků příměstských táborů, regionální dětské dny, provoz odborné knihovny, dva otevřené semináře i v tom šíleném posledním roce, vydání další odborné i dětské knížky, účast na akci Ukliďme Česko a obnova místních skalních stezek i budování dalšího zázemí.
Hlavní veřejnou aktivitou OPS pro širší okolí Mšena je dnes pomoc osobám v tíživé materiální situaci. Rozpomněli jsme se na naše sociální cítění i zaměření a zvětšili pomoc nejpotřebnějším lidem. Již pět let jsme členy federace potravinových bank, aktivity Zachraň jídlo a postupně dalších uskupení, která pomáhají přerozdělovat jinde nevyužitelné věci, jídlo, drogerii a oblečení těm, kteří je na druhé straně potřebují. Není potřeba rozepisovat, že tak, jak se nynější krize vleče a konce stále nemá, je lidí, kteří se ocitají v těžkých existenčních problémech, víc a víc. Avšak nejen materiálně, ale i poradou, promluvou a odbornou i lidskou konzultací můžeme lidem pomáhat.
Nyní máme za sebou přes sto klientů s těmito potřebami, a tak neúnavně týden co týden (bez prázdnin, svátků či dovolených) zavážíme z různých míst (zejména z Prahy) region touto pomocí. Když máme od některých dárců možnost, pomůžeme i partnerským nekomerčním institucím, jako jsou školy, spolky...
Druhou současnou aktivitou, kterou bych rád popsal, je věc necovidová. Nastala zrušením školy v Kanině a vzniklou situací některých mladých lidí z okolí. Tak jsme využili další sociální kompetence a oprášili aktivitu chráněného trhu práce. Tím se naskytla možnost některým mladým (a do budoucna i dalším lidem) pomoci. A jim se naskytla zase možnost smysluplného uplatnění.
To by mohlo pro základní zprávu k činnosti stačit. Kdokoliv má zájem o konkrétnější informace, může se na nás obrátit, ale tento novinový článek by zase neměl být agitací. Na druhou stranu je potřebné i účelné, ať se informace o možnosti pomoci dostane zejména těm, kteří to potřebují.
Na závěr dovolte menší zobecnění. Pětadvacet let zkušeností z neziskového sektoru mne naučilo, že je řada lidí, kteří jsou tak zabezpečeni, že druhým pomáhat mohou, ale nedělají to, protože na to z nějaké stránky nemají. A pak řada těch, kteří na to majetkově nemají, ale přesto pomohou. Jsou ale i tací, kteří by pomohli rádi, ať už osobní výpomocí, věcmi nebo i penězi - ovšem nevědí o vhodné příležitosti. Řada z nich vidí řešení (jistě správné) ve výběru nějaké globální neziskovky a jí přispívá. My můžeme lidem, co hledají, nabídnout možnost pomoci na druhé straně. Takže možnost podílet se na pomoci lokálně a úplně konkrétním lidem či na konkrétních věcech našeho regionu.
Ne kvůli sobě, ale kvůli svým obětavým až obětujícím se kolegům bych rád uvedl ještě jednu věc. Když nám někdo daruje desetikorunu, mohli bychom to udělat tak, jak se to dělá jinde. Jsou instituce (třeba i obce), které skoro polovinu svého rozpočtu prohospodaří a vydají na svůj vlastní provoz. I my bychom si mohli vyplatit mzdy a odměny, zaplatit provoz aut, nájmy, energie a všechny ty provozní a kancelářské náklady. To by spolklo třeba čtyři koruny. A těch zbývajících šest korun z darované desetikoruny předat dál potřebným. Neděláme to a někdo tomu říká hloupost. Ovšem OPS provozujeme tak, že když nám dáte desetikorunu, skončí celá u lidí či věcí, co to potřebují. Navíc nikdo z našich členů nebyl a není zaměstnancem OPS, nemá odtud žádné hmotné výhody. Pracujeme pro dobrou věc bez nároku na odměnu – říká se tomu dobrovolnictví. Abychom poplatili ty nejnezbytnější provozní náklady, buď nám někdo přispěje cíleně a nebo se na ně musíme složit v rámci OPS ze svých vlastních příjmů.
Proto tisíceré díky všem z vnějšku, kteří jsou i v dnešní době ochotni nám jakkoliv pomoci. Avšak neméně veliké díky těm, kteří uvnitř OPS asistují všemu tomu podporování druhých téměř zadarmo s vírou a vůlí „nežít jen pro sebe“ a touhou po „skutečném bohatství mezi nuznými a potřebnými“.
Michal V. Hanzelín, náčelník OPS