Když v roce 1774 Marie Terezie vydala „Všeobecný školní řád,“ ve kterém zavedla mimo jiné „všeobecnou vzdělávací povinnost,“ tak bylo mnoho dospělých nespokojeno. Hodně dětí v té době pomáhalo doma při hospodaření. Proto někteří rodiče ani nechtěli své děti do škol posílat.

Jak šel čas, tak se pohled na školství měnil. Pro někoho byla škola ztráta času i peněz, pro jiné možnost lepšího vzdělání a následně i lepšího uplatnění v dalším životě.

Jistá „hromadnost“ vzdělávání ve školách nevedla podle některých lidí ke kvalitnějšímu vzdělání, a tak pro své potomky najímali soukromé učitele. I v poměrně „nedávné“ době tedy byly dva paralelní systémy – „hromadná školní výuka“ a „individuální vzdělávání“.

V současné době je povolena individuální výuka ve státních školách jen v některých oborech, zejména v hudebních při výuce hry na hudební nástroje nebo v sólovém zpěvu.Můžeme se oprávněně ptát, zda by naše děti nemohly získat kvalitnější vzdělání i v jiných oborech, kdyby i tam byla třeba i státem placená individuální výuka.

Nyní trochu odbočíme. Ještě na začátku 90. let minulého století jsme si asi nedokázali představit, že existuje něco takového jako internet. Do obchodů jsme chodili prezenčně, do knihoven jsme chodili prezenčně, na úřady jsme chodili prezenčně, na poštu jsme chodili prezenčně. Postupem času se technický vývoj i díky přirozené lidské lenosti popošel o notný kus dál. Nakupujeme online, banku máme v mobilu i počítači také online, daňová přiznání můžeme podávat online, dokonce i knihy si můžeme půjčovat a kupovat online v tištěné i v elektronické verzi. Mnoho věcí a aktivit děláme přirozeně a automaticky online. Dokonce i naše konverzace se z části přenesly do online prostoru v různých aplikacích typu Facebook a Messenger.

Jen jedna aktivita tu stále byla tak trochu stranou. A tou je školní vzdělávání. Po zavření škol a zavedení distanční výuky se zvedla vlna odporu proti ní. Často můžeme číst a slyšet: „Online výuka je nekvalitní.“ „Online výuka vede k horším výsledkům.“ „Online výuka ničí naše děti.“ „Online výuka vede k větší závislosti na počítačích a mobilních telefonech.“

Přitom distanční výuka tu je už dávno. Mnozí z nás se v 80. letech minulého století dívali na seriál „Skipy“, ve kterém se kluk z australské farmy vzdělával dálkově pomocí vysílačky. Osobně mám s distanční formou vzdělávání zkušenosti. Distančně jsem se učil a vzdělával v různých kurzech (angličtina, fyzika, včelařství, právnické otázky). Některé kurzy jsem si zaplatil, jiné jsou poskytovány i zdarma. Po absolvování takového kurzu, kde musíte plnit různé úkoly a psát závěrečné testy, můžete získat i osvědčení. Dokonce některé zahraniční vysoké školy tuto formu vzdělávání běžně nabízejí.

Každá forma výuky má své klady i zápory. Zejména pak z důvodu, že každý z nás je individualita a každému z nás vyhovuje jiný způsob učení. U někoho převládá zraková paměť, u jiného zase sluchová. Někdo se lépe učí v naprostém tichu a jiný zase potřebuje poslouchat při učení písničky. Někdo je nadanější na matematiku, jiný na cizí jazyky, další zase na manuální práce. Někdo je typ sociální a potřebuje mít společnost kamarádů, jiný zase spíše samotář a výukou v kolektivu spíše trpí. Dokonce i správná denní doba pro učení je pro každého jiná. Jeden je typ „ranní ptáče“, jiný zase „sova“.

Učitelem jsem od roku 1997. Domnívám se, že mám již poměrně dlouhou pedagogickou praxi v prezenční výuce. Rád bych se zde s vámi podělil o trochu svých zkušeností.

Ze začátku své praxe jsem o stylu výuky moc nepřemýšlel. Vyučoval jsem tak, jak jsem to viděl u svých učitelů od základní školy po vysokou školu a jak jsem se učil na univerzitě. Zkoušel jsem různé metody, které jsem se v průběhu studia učil
i se kterými jsem se seznámil během dalšího vzdělávání. Ale až v několika posledních letech jsem o výuce začal přemýšlet z dalšího úhlu pohledu.

Máte před sebou až 33 žáků. Máte je vyučovat různým předmětům. Přitom každý žák je na začátku školního roku na jiné úrovni. Nejvíce to vidím v matematice a v angličtině. I při 20 žácích ve třídě mám na každého během vyučovací hodiny maximálně 2 minuty. O individuálním přístupu tedy nemůže být ani řeč. V každé třídě mám žáka, který v angličtině neumí skoro nic. Na druhé straně tam mám žáky, kteří pravděpodobně umí angličtinu v některých oblastech více než já. Stále jsem pak přemýšlel nad problémem typu: „Jak kvalitně vzdělávat takovou znalostně různorodou třídu? Každý úkol je pro někoho příliš náročný, pro jiného příliš lehký.“

Pak přišlo koronavirové uzavření škol. Nejdříve dobrovolná, poté povinná distanční výuka. Osobně přicházím na to, že právě „distanční formy výuky“ mohou být odpovědí na můj problém.

Nyní se soustředíme na klady, které distanční výuka může mít z hlediska žáka (studenta).

• Na daný úkol má každý žák prakticky tolik času, kolik potřebuje.

• Úkoly si během dne může časově rozvrhnout podle sebe.

• Během plnění úkolu může žák pracovat sám, nebo v kolektivu (nyní například sociální sítě).

• V případě nejasností se může obrátit na svého vyučujícího (emailem, chatem, soukromým Meetem).

Obrátíme pozornost na distanční výuku z hlediska učitele. Jaké máme možnosti vedení výuky?

• Můžeme vést hodiny stejně jako ve škole, tj. vést hodinu v „přímém přenosu“ pomocí nějaké elektronické schůzky. Je to vlastně druh prezenční výuky na dálku.

• Můžeme ale také vést hodiny jinými způsoby, které jsou založené na individuálním přístupu ke studentovi. Zde popíšeme způsoby, s nimiž mám osobní zkušenosti. Vše níže uvedené je pak založeno na „virtuální učebně,“ kde samotná výuka probíhá.

• Natáčíme pro žáky výuková videa pro matematiku a fyziku.

• Připravujeme pro žáky různé typy online pracovních listů a kvízů.

• Používáme výuková videa jiných „stran“ – například České akademie věd, České televize, YouTube.

• Žáci pracují s učebnicemi, pracovními sešity i výukovými časopisy.

• Nabízíme žákům dobrovolné individuální konverzace v angličtině.

• Nabízíme žákům individuální konzultace i pro jiné předměty.

• Během výuky fyziky žáci dělají i domácí pokusy. Dále hledají a fotí uplatnění fyziky v praxi.

S žáky jsem diskutoval o tom, která forma výuky a vzdělávání jim více vyhovuje. Setkal jsem se samozřejmě s více názory. Někomu je to jedno, jiný je radši ve škole. K mému překvapení pak většina mých žáků je pro distanční formu výuky. Z jejich pohledu má distanční forma výuky i jiná pozitiva, například neztrácí mnoho času vlastní cestou do školy a hlavně u dojíždějících žáků čekáním na autobus nebo vlak. Zvláště na venkově žáci mohou strávit dojížděním i několik hodin denně.

Právě kvůli kladům „distančních metod“ často přemýšlíme nad tím, jak alespoň některé zmíněné metody převést do praxe po znovuotevření škol.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) si již v době jarního uzavření škol začalo uvědomovat, že distanční forma výuky může někomu vyhovovat. Musí ale nejdříve zjistit, zda by se tato forma výuky mohla zavést do zákona. K tomu slouží různá „pokusná ověřování“. Podobně to bylo před uzákoněním možnosti žáky vzdělávat doma formou „individuálního vzdělávání“. Proto připravilo projekt, ve kterém se má zjistit, zda by bylo výhodné kombinovat prezenční vzdělávání s distančním vzděláváním. Do tohoto projektu byla vybrána i naše mšenská škola.

Úkolem naší školy bude mimo jiné zjistit, zda a komu kombinovaná výuka bude vyhovovat. Například by se jeden den v týdnu mohli vybraní žáci učit sami doma, čtyři dny v týdnu by výuka probíhala prezenčně. S účastí žáka v projektu však musí souhlasit jeho zákonní zástupci. Ve výsledku by pak mohla výuka vypadat tak, že zapojení žáci se budou určený den učit doma formou distanční výuky, ostatní se budou učit prezenčně ve škole. Následně se budou porovnávat výsledky „učení žáků doma“ s žáky prezenčně vzdělávanými.

Jak již jsem zde jednou napsal, ve vzdělávání neexistuje jediná správná cesta. Pokud byste mi chtěli na problematiku školství sdělit svůj názor, pište na můj školní email: j.podpera@zsmseno.cz

Na závěr bych chtěl ještě jednou zdůraznit, že se jedná pouze o můj osobní názor podepřený léty zkušeností ve školství.

Jan Podpěra, učitel ZŠ Mšeno