Sběratelské panenky musí být vždy označené, často na krku
Vážení čtenáři, v tomto zimním období si mnozí z vás říkají, co nyní dělají ve Starých krásnostech? Asi nic. Muzeum je zavřené, tak odpočívají. Opak je pravdou. Teď máme asi nejvíce práce. To, co se nestihlo v sezoně, nyní doháníme. Fotíme exponáty a píšeme texty, abychom vám návštěvníkům mohli pak předložit průvodce naším muzeem. Práce je to piplavá, přehrabujeme se v historii hraček sem a tam. Rozhodně je mylná představa, že si zadáme do vyhledávače název exponátu, například panenky, a vyjede nám text. Zaprvé je neetické opisovat, co jiný vymyslel, a za druhé, internet není všemocný. Když jeden napíše chybu, tak ten druhý ji má v textu také. A to se opakuje pořád dokola. Toto tedy cesta není.
Hromada knih a hledání v archivech, vyměňování si informací s jinými muzei, popřípadě pokud ještě u novodobějších hraček existují pamětníci, to je ta správná cesta. Tak, teď jsme vám poodhalili, čím se ve Starých krásnostech zabýváme v zimě, a už je ta vhodná chvilka začít s naším dnešním článkem. Bude o panenkách.
Jak se vlastně pozná stará – starobylá panenka, umělecká sběratelská panenka a takzvaná sběratelská napodobenina?
Začneme uměleckou sběratelskou panenkou. Jedná se o novodobou (zde nečekejte starobylou) panenku, navrženou konkrétním umělcem, produkovanou v limitovaných edicích. Vždy musí být označena, většinou na krku. Pokud panenka nemá žádné označení, zcela jistě se jedná o padělek díla konkrétního umělce. Rovněž materiály použité na šaty, boty a jiné doplňky musí být kvalitní, nemohou vyčnívat nitě, vše musí být čistě zapošité.
Poznáte napodobeninu sběratelské panenky? Když panenku podrobíte bližšímu zkoumání, tak zcela určitě, i když nejste odborník. Odlepené řasy, lepidlo, které kouká zpod paruky, nerovné stehy a volné nitě na šatech, nekvalitní materiál. Tyto panenky nemívají žádné označení, jsou masivně produkovány jednou velmocí a jejich sběratelská hodnota je mizivá.
A stará – starobylá panenka? Zde záleží na tom, z jakého je materiálu - papírmašé, dřevo, kov, celuloid, látka - a samozřejmě značení. Staré panenky jsou někdy značeny například jen čísly a ne iniciálami nebo značkami výrobců. Člověk, respektive sběratel již musí mít nějaké znalosti, aby vše rozlišil. Zde ještě podotkneme, že staré panenky mají již nějaké ty šrámy, odřeniny a bolístky. Pokud není panenka vyloženě zničená, že se nedá vystavovat, preferujeme nechat ji tak, jak je. V počátku naší sběratelské činnosti jsme si nechali jednu panenku „odborně“ restaurovat. A už nikdy více! Paskvil, kterým se panenka nechtěně stala, byl otřesný. Takže, když bude mít panenka nánosy barvy na obličeji, řasy a obočí bude nestejnoměrné, v jiné výši, vězte, že zde byl proveden neodborný zásah. Je pak na vás, zda to akceptujete, či ne. Doporučujeme nebrat! A zkusit sehnat jinde jiný model, který bude původní. Sběratelskou hodnotu bude mít určitě vyšší.
Malá panenka, co se vejde na dlaň, je stoletá. Pěkně se o ni staráme, tak na svůj věk vypadá dobře. Má velké oči. Takovým panenkám se říká Googly. Označení vychází ze slov Guck Augen ( podívej, oči). Výrobce: Armand Marseille, Německo, značena 323.
Panenku v plášti s čelenkou a střevíčky navrhla umělkyně Monica Reo. Značena je na zátylku a jmenuje se Lýdia. Nám připomíná královnu Guineveru, manželku slavného Artuše.
Poslední panenka v klobouku nemá žádnou historickou ani uměleckou hodnotu, přesto však může někomu udělat radost.
Jitka a Mirek Hrdličkovi