Křestní jména vybírali rodiče podle světců

Po nucené covidové pauze vás vítám u nového dílu našeho genealogického seriálu. Jelikož je začátek nového roku, podíváme se především na to, jak se toto období projevilo v prožívání našich předků. Nahlédneme do tradic spojených se zimou, ale nezapomeneme zabrousit také do starých matrik, kde si vyhlédneme další příjmení spojená se Mšenem.

Prvním dítětem, které se narodilo v lednu roku 1890, byla Anežka Anna. Kdo byl jejím otcem, bohužel nezjistíme, protože se narodila jako nemanželská. Matkou byla Františka Jiránková ze Mšena čp. 90. Ta byla dcerou Františky, dcery Josefa Jiránka z Bzového, okresu českodubského. Ten lze najít v Libereckém kraji. Ze zápisu je patrné, že v této rodině nebylo nijak výjimečné mít nemanželské dítě.

Víte, že povinné užívání příjmení zavedla již Marie Terezie? Dědičnost příjmení po otcovské linii potom nařídil její syn, císař Josef II. Více se o původu našich příjmení dozvíte v knihách Naše příjmení od Dobravy Moldanové, Staročeská osobní jména a naše příjmení od Jana Svobody a Naše a cizí příjmení v současné češtině od Miloslavy Knappové. V digitální knihovně Kramerius můžete zdarma získat knihu Naše příjmení od Antonína Kotíka.

Zde je navíc zajímavé, kdo šel malé Anežce za kmotry. Jednalo se o mšenského kostelníka Josefa Kondelíka a porodní bábu Marii Marešovou. Ta ostatně Anežku také rodila. Úkolem kmotrů bylo postarat se o dítě, pokud by osiřelo.

Stručný zápis v matrice nám však poskytne ještě jednu zajímavost a rozluštění, proč dostala dívenka právě jméno Anežka. Křestní jméno bylo rodiči vybíráno zpravidla podle světce, jenž ten měsíc slavil svůj svátek. Nejenže pokřtěné dítě získalo jeho jméno, světec se stal navíc jeho patronem a ochráncem. Samozřejmě v tomto případě mluvíme o římskokatolické církvi.

Naše Anežka, narozená v lednu, tedy dostala za patronku sv. Anežku Římskou, oslavovanou 21. ledna. Podle pověsti se jednalo o krásnou vznešenou římskou dívku, jež doplatila životem za svoji oddanost Ježíši Kristu. Zemřela mučednickou smrtí v necelých třinácti letech poté, co se odmítla poddat pohanskému synu římského prefekta. Stala se patronkou panen a zahradníků, mezi její atributy patří především beránek a palmová ratolest.

Pokud navštívíte Řím, nevynechte návštěvu barokního kostela Sant‘Agnese in Agone na náměstí Piazza Navona. Naleznete zde hrobku sv. Anežky Římské, podle níž je kostel pojmenován (Anežka byla zároveň v těchto místech umučena), a výjevy z jejího života. Ovšem nepleťte si ji se sv. Anežkou Českou, nejmladší dcerou českého krále Přemysla Otakara I. a královny Konstancie Uherské. Tu svatořečil papež Jan Pavel II. až 12. listopadu 1989. Ta svůj svátek slavila 13. listopadu, od roku 1989 se slaví 2. března. Tato průkopnice nemocniční péče našla svoji nejznámější podobu v soše doplňující jezdeckou sochu sv. Václava na Václavském náměstí v Praze.

Naše Anežka se narodila 7. ledna, tedy den po slavnosti Zjevení Páně, lidově zvané Tři králové. V předvečer tohoto svátku světívala se voda a křída. Voda se světila na památku křtu Páně v Jordáně a věřící si ji odnášeli do svých příbytků. Posvěcenou křídou potom kněz žehnal příbytkům. Chodil dům od domu, svěcenou vodou kropil domy, vykuřoval kadidlem a poté křídou nad vchodové dveře nadepsal dobře známá písmena K+M+B doplněná o letopočtem. V tento den také chodívaly chudé děti koledovat. Doba po Zjevení Páně se nazývala masopust, to znamená dobu, kdy se smělo požívat masa. Dalším užívaným pojmenováním této doby byl karneval, pocházející z latinského carnis levatio – uvolnění, dovolení požívat maso.

V dnešní době jsou často písmena považována za počáteční písmena jmen tří králů Kašpara, Melichara a Baltazara. Pravdou je, že se jedná o zkratku latinského Christus mansionem benedicat – Kristus požehnej tomuto domu. Lidem je tedy popřáno štěstí, zdraví a ochrana po celý nadcházející rok.