Vedle kočárků a hraček zjistíte také něco o zákeřné cukrovce

Vážení čtenáři, nejdříve nám dovolte vám popřát do nového roku hlavně hodně zdraví. Myslíme si, že všichni si to zasloužíme. Rok 2020 byl pro nás hodně náročný a možná i hodně poučný...

Už rok se s vámi takto setkáváme a zdravíme vás z muzea vždy nějakým článkem o panenkách, loutkách, kočárcích... Podle ohlasu jsme rádi, že se vám povídání líbí. Děkujeme.

Tentokrát vás možná překvapíme. Naše psaní nebude o exponátech muzea, ale o cukrovce.

Ptáte se, jak to s naším muzeem souvisí? Ať chceme, nebo ne, cukrovka - odborně diabetes mellitus - nás v každodenním životě provází už více než tři roky. Náš syn Alois onemocněl, když mu byly tři roky.
A my se museli naučit s tím žít a snažit se mu co nejlépe cukrovku kompenzovat.

A protože víme, že cukrovkářů není na světě málo, snažíme se naše poznatky předávat dál právě v našem muzeu. Ať už přednáškami, nebo při adventních výstavách betlémů (2020 se bohužel nekonala), kdy se snažíme vybrat peníze na konkrétní projekt. Tím byl diatábor Motol (www.diatabormotol).

Spolek Diatábor Motol byl založen v roce 2011. Jeho cílem je organizovat edukační akce, výlety a zotavovací akce pro děti s cukrovkou, umožnit jim zažívat běžná dětská dobrodružství pod odborným dohledem kvalifikovaných lékařů. Všichni organizátoři se této činnosti věnují dobrovolně ve svém volném čase.

Často se v muzeu setkáváme s tím, že se lidé ptají: a to má váš syn tu těžkou cukrovku? A co to máte vytetovaného na ruce?

Těžká cukrovka neexistuje. Existují dva typy - diabetes mellitus 1. a 2. stupně. Právě 1. stupeň si lidé pletou s těžkou cukrovkou. U tohoto stupně si lidé vždy musí píchat inzulín, protože v těle už není. Tělo si ho samo zlikvidovalo. Bohužel, autoimunitní záněty v těle likvidují sebe sama. 2. stupeň cukrovky mnozí označují za lehký. Někdy stačí jen přizpůsobit stravu dietou a být disciplinovaný. Tento stupeň se často objevuje u starých lidí a u lidí s nadváhou.

My se museli poprat s jedničkou. Takže, co to vlastně je?

Cukrovka je bohužel neviditelný nepřítel, ale je to zároveň velmi silný protivník. Lidem – v našem případě dětem - se v těle nevytváří inzulín, musí si ho do těla vpravovat injekčně, prostě do sebe pícháte inzulín několikrát denně. Pokud zrovna máte chuť na dortíček a máte toto onemocnění, zapomeňte. Až v předem určený čas a všechno pěkně odvážené. Je to prostě o velké vůli a vytrvalosti. Zároveň je potřeba hlídat, aby se člověk – dítě nedostalo do hypoglykémie (velmi málo cukru v krvi), což je život ohrožující stav. Pokud naopak má zase cukru moc, dostává se do hyperglykémie, což život ohrožující stav není, ale z dlouhodobého hlediska je to potenciální problém pro tělo v pozdějším věku – srdeční selhání, nefunkčnost ledvin, ztráta zraku, nedej bože ztráta končetin.

Tyto děti je nutno POŘÁD hlídat, i v noci, nemohou jet na školku, školu v přírodě, na lyžák, na normální tábor a dokonce ani na týden k babičce a dědovi, v podstatě vůbec nikam, kde by neměly odpovídající dozor.

Tak už víte, proč přispíváme na diatábor Motol?

Odpověď ke druhé otázce. Na ruce mám vytetovanou diabetickou kalkulačku. Je to neocenitelný pomocník. Má dva sloupce. V levém jsou procenta sacharidů, která jsou vždy uvedena na obalu dané potraviny, v pravém jsou k tomu přiřazené gramy. Například na obalu je napsáno, že daná potravina má 50 procent sacharidů, já vím, že to je 20 g. Takže těch 20 g se rovná jedné výdejové jednotce čili VJ (obecně platí, že jedna VJ je 10 g sacharidů). Každý cukrovkář ví, kolik má např. na svačinu VJ. Náš Alois má 2VJ, tak v tomto případě bychom mu dali 40 g té dané potraviny.

U nás v muzejní kavárně si můžete dát ke kávě i něco sladkého. Vždy jsme vám schopni říct, kolik sacharidů čili pro cukrovkáře výdejových jednotek v dané potravině je, abyste nepřekročili příjem sacharidů a nedostali se tak do hyperglykémie (vysoký cukr v krvi). V jiných cukrárnách si můžete dát třeba dorty, o jakých se vám ani nesnilo, ale nebude v nich vyjádřeno množství sacharidů. Známe to z vlastní zkušenosti, proto u nás sacharidy (mýtus je počítat jen cukry) máme spočítané.

Takže závěrem, ve Starých krásnostech si s námi můžete popovídat o panenkách, hračkách, kočárcích, o počasí, ale i o cukrovce.

Mějte se moc pěkně a příště zase o historii.

Jitka a Mirek Hrdličkovi