V Toledu seženete meče a dýky na každém rohu

Hor jsme v poslední době procestovali dost, je třeba podívat se do některých krásných měst. Těch je plná Evropa.

Při návratu z Andaluzie nelze opomenout prohlídku jednoho z nejkrásnějších španělských měst - Toleda. Vystavěli ho na kopci nad řekou Tajo a obklopují ho dodnes zachované mohutné středověké hradby. Do města se vchází několika mohutnými branami se strážními věžemi. Nejkrásnější jsou Puerta di Nova Bisagra a Puerta del sol. Tou se dostáváme do města a z ochozu vychutnáváme krásný pohled na všechny nejkrásnější památky.

První zastávku děláme v galerii Museo de Santa Cruz. S úžasem koukáme na množství vystavených originálů rodáka z Kréty - Domenikose Theotokopulose, známý je spíše pod jménem El Greco. Malovat se naučil doma od mnichů, nějaký čas strávil v Itálii a nadobro se usadil právě tady. Většina z obrovského množství jeho děl zůstala ve městě a spolu s jeho ostatky spočívají v kostele Santo Domingo el Antiguo. Pokračujeme přes centrální náměstí Plaza Zocodover a projdeme všechny postranní uličky s krásnými domy plnými obchodů. Zaměřují se v nich hlavně na umělecké předměty. Toledo bylo v minulostí známé výrobou bodných a sečných zbraní, toledská ocel, to byl vždy pojem. V tradici pokračují dodnes a obchody jsou plné nekonečného množství nožů, mečů, brnění a ostatní kovové výzbroje. Vše lze koupit a ceny nejsou nikterak přemrštěné.

Dostáváme se ke katedrále postavené na místě původního vizigotského kostela a později mešity. Se stavbou začali roku 1226, o tři sta let později byla dokončena. Má jednu, devadesát metrů vysokou věž se sedmnáctitunovým zvonem Campana Gorda, ten byl na věž umístěn před 250 lety. Když zazvoní, je slyšet po celém městě a okolí. Místo pravé věže stojí na druhém konci portálu původní arabská věž, zakončená barokní kopulí. Vnitřek katedrály, to je jedna velká paráda. Množství zdobených podpěrných sloupů po celém obvodu kaple, obrazy, sochy, nevím, kam dřív koukat. Nejvíce přitahuje návštěvníky vysoký, bohatě vyzdobený barokní retábl nad hlavním oltářem, celý zlacený a polychromovaný. Znázorňuje výjevy ze života Krista. Aby na něj bylo dobře vidět, vytvořil stavitel v klenbě nad ním velké kruhové okno. Nádherné je i protější kněžiště s řadou bohatě vyřezávaných lavic. Opěradla zdobí dřevořezby znázorňující pád muslimů v Granadě a alabastrové sochy postav ze Starého zákona. Přes prosklené dveře do sakristie obdivujeme jeden z nejcennějších El Grecových obrazů Krista.

Zašel jsem i do klenotnice - zlato, kam se člověk podívá. Nejcennějším exponátem je asi dva metry vysoká monstrance, tu nosí v průvodu městem při oslavách Božího těla.

Procházíme kolem krásné budovy biskupského paláce do dolní části města. Pokračujeme kolem dnes zavřené židovské synagogy, ta není ve městě jediná. Město žilo ve středověku v pospolitosti křesťanů, židů a maurů. Po reconquistě zbyli už jen křesťané. Ještě se podíváme na gotický kostel San Juan de Reyes, nechal ho postavit královský pár Isabela a Ferdinand po vítězné bitvě nad Maury u Tora roku 1476. Dokonce uvažovali, že po smrti zde najdou místo posledního odpočinku, ale nakonec si to rozmysleli a odpočívají v Granadě. Stačím se ještě podívat k dominantě města, - Alcazaru. To je mohutný hrad se čtyřmi rohovými věžemi. Něco jako v Bratislavě, je jen o dost větší. Dnes slouží jako vojenské muzeum a pro armádní úřady.

Čas se naplňuje, scházím podle hradeb k parkovišti u řeky Tajo a zajdu se rychle podívat na kamenný obloukový most Puente Alcantara přes řeku. Pohled na město mám z opačné strany. Odjíždíme, ale tím s městem ještě nekončíme. Dostáváme se na vyhlídku v kopci na opačném břehu Tajo. Celé nádherné panorama města máme přímo proti sobě. Říká se, že je to nejhezčí pohled na město v celém Španělsku. Určitě je to pravda, vůbec se nám odtud nechce. Nastupujeme a jedeme se ubytovat do Madridu, máme to necelých sto kilometrů a pořád je na co koukat.

Tak Hasta la vista Toledo...