Píšu právě příspěvek do novin a mám zapnutou televizi. Tisková konference a po ní omezení volného pohybu, zavřené obchody, provozovny, návrat dětí do škol nepravděpodobný. Svůj článek odkládám. Doba je sama o sobě plná emocí a stresu. Nechci k nim ještě přispívat svými řádky. Sedím a myslím na lidi kolem sebe. Myslím na babičky a dědečky v domově seniorů. Už jsou dlouho odděleni od svých blízkých a sami na svých pokojích. Myslím na svoje vnučky, které teď vídám jen přes telefon. Myslím na sousedku, která začíná učit a hned prvňáčky. Jsem profík a opravdu nevím, jak naučit ty svoje prvňáky napsat malé psací „a“ přes obrazovku počítače.
Myslím na chlapy, kteří sváží naše odpadky, na lidi za pokladnami v obchodech, na všechny, kteří nemohou pracovat z domova. Na paní doktorku, která pomáhala tak dlouho, až je sama nemocná.
Já zákony, předpisy a nařízení respektuji. Já jsem prostě „dodržovač“ všeho a vždycky. Ale také vím, že je kolem mě spousta lidí, kteří se s těmi nařízeními perou. Těm bych chtěla zvlášť poděkovat za to, že nosí roušky a dodržují bezpečnou vzdálenost a všechna opatření navzdory tomu, že se s nařízeními jen těžko srovnávají. Pro nás „dodržovače“ to není obtížné tak jako pro vás. Proto vám, rebelům a brblalům, děkuji za to, že chráníte sebe i ostatní.
Je před námi doba plná očekávání a obav, jak vše půjde dál. Televize, noviny a internet jsou plné negativních, agresivních zpráv a moc k lepší náladě nepřispívají. Vypněte je a přečtěte si radši dobrou knížku. Dělejte to, co máte rádi. Nenechte se strašit od hlupáků ještě víc, než na nás nakládá tahle doba. A když vám dojde síla, mluvte. Mluvte se sousedem, s rodinou, s kolegou z práce. Nebojte se říct si o pomoc.
Přeju nám všem trpělivost a hlavně zdraví. Přeju nám, aby nikoho z nás nepotkala žádná smutná událost. Věřme v lepší zítřky a že dříve či později přijdou a že se věci vrátí do alespoň trochu normálního stavu. Buďte na sebe i své blízké opatrní.
Marcela Prieložná