Ostrovu vévodí sopečný kráter Fossa Grande

Už je to šestnáct let, co jsem procestoval kus Sicílie. Den co den jsme podnikali výle0037ty po nádherných městech a rasova0037li těla v drsné sicilské krajině. Nej0037hlubší dojem ve mně zanechal výlet na vulkanické Liparské souostroví, strávili jsme celý den na ostrově Vulcano. A našlo se mezi námi ně0037kolik šílenců, kteří se rozhodli vylézt ke kráteru činné sopky.

Z kempu jsme dojeli do Milazza a odtud lodí na ostrov. Ten je sou0037částí souostroví asi 30 km na sever od Sicilie. Cesta ubíhá, k ostrovu se rychle přibližujeme, vidíme, jak se prudce zvedá z moře. Vévodí mu sopečný kráter Fossa Grande, ten ale není nejvyšším bodem ostrova. Leží jaksi bokem a vrchol ční ještě o několik desítek metrů výš. Nad kráterem stoupá bílý dým, dneska je dost aktivní. Vysedáme v přísta0037vu Porto di Levante a hned dávám dohromady skupinu lezeníchtivých nadšenců. Mám s sebou čtyři litry vody, snad to bude stačit.

Podle mapy musíme zdolat cel0037kové převýšení přes čtyři sta metrů po cestě dlouhé čtyři kilometry, tak praví orientační tabule. Jdeme na to. Bůh nám buď milostiv, teploměr ukazuje čtyřicet stupňů. Cesta je dost strmá a pokrytá černým pra0037chem ze zvětralých hornin. Ten je rozpálený, slunce jede na plné ob0037rátky, vzduch se ani nehne. Je to síla. V polovině se mnozí obracejí, dál to nezvládají. Už jen ve dvou se dostá0037váme k prvnímu zajímavému místu.

Stojíme na okraji kráteru, ten má v průměru asi půl kilometru a na dno koukáme z velké výšky. Tady už je sopečná aktivita znát, vedro je tu příšerné, dopíjím první láhev vody. Procházím mezi sopečnými fumaroly, všechno kolem je žluté. Samá síra, každý kámen pokrývají její krystalky. Byl jsem kdysi u krá0037teru Vesuvu, ale tak krásné to tam nebylo. Musím být opatrný a vy0037hýbat se malým sirným jezírkům, síra se v nich vaří a pěkně to bub0037lá. Nerad bych do něktrého šlápl, ona se vaří při 450 °C. Oxid siřičitý tu všude páchne a docela to dráždí naši dýchací soustavu. Pořád pro0037plachujeme ústa. Dlouho se nezdr0037žím, obejdu čtvrtinu kráteru, tady už to trochu fouká a dýchá se lépe. Asi uprostřed hloubky vidím velkou ceduli, už z dálky je na ní znatelný velký vykřičník. Nedá mi to a po vy0037šlapané pěšině se pomalu spouštím k ní. Tady bublá více jezírek, zdá se mi, že mají i větší plochu. Jsem u té cedule a svými chabými znalostmi italštiny zjišťuji, že dále už se ne0037doporučuje sestupovat. Škoda! Ale vítězí ve mně poslední zbytky zdra0037vého rozumu a vracím se raději na0037horu. Vedro je příšerné, shora praží slunce, zespodu zase přikládají pod kotel čerti. Seberu si několik krys0037talů síry na památku, tady to nikdo nehlídá.

Vystoupám ještě na vrchol hory, tam už na mě čeká kolega Míra. Do kráteru se mu nechtělo, raději všechno kolem natáčel na kameru. Tady už je příjemněji, vítr sem sir0037né výpary nežene. Tak si na delší dobu sednu, posvačím, dopiju po0037slední vodu, tělo si to za tu rasovinu zaslouží. Koukáme na tmavě žlutý kráter, černou cestu, mořskou záto0037ku a na další ostrovy. Vidíme je od0037tud všechny, přímo naproti Lipari, vlevo Salina, Filicudi a Alicudi. Dále na sever pak Panarea a úplně vzadu vulkanicky nejaktivnější Stromboli. Zvedáme těla, čeká nás ještě stejně dlouhá sestupová cesta po opačné straně kráteru.

Konečně dole, vypadáme příšer0037ně. Na zpocená těla nalepený černý sopečný prach z nás dělá bubáky. Honem to spláchnout. Přednost dostává v nejbližší hospodě splách0037nutí vnitřní, pak honem do moře. Mají tu dvě pláže, bílou a černou. Bílou barvu způsobuje z vedlejšího ostrova nasesený prach z pemzy. To je pórovitý vápenec, úlomky plavou na vodě a rozpadlé tvoří drobný bílý štěrk. Pemzu dříve mleli do zubních past, větší kousky se používají na obrušování tvrdé kůže na patách. Musím si jich několik vzít domů, budou dárky pro příbuzné. Honem do vody, kolem je hned černo. Na několika místech vyvěrá do vody ze dna horká pára, pozná se to podle množství lidí, co tam stojí. Je to ve0037lice příjemné.

Podívám se ještě na černou pláž, tam se zase dostává ze svahu nane0037sený černý štěrk. Projít se po něm nedá, je tak rozpálený, že by nám pěkně zničil chodidla. Musí se až k vodě v sandálech a hned do ní vlézt. Kdo nemá deku nebo velký ručník, ten si na pláž nelehne. Zbývá nám hodina času, jdeme se namočit do teplé bahenní lázně, prý to léčí všechny kloubní a kožní neduhy. Z okolního svahu sem padá hnědý prach, míchá se s dešťovou vodou a ze dna do toho proudí i pramenitá. To musím vyzkoušet, hned jsem tam. Je to krásně teplé, mazlavé a velice příjemné. Připadám si jako divočák v bahenní tůni. Po půlho0037dině rochnění je mi krásně po těle, honem do moře ten bahenní zábal spláchnout. Naposledy zaplavat a už musíme na loď. Bylo to nádher0037né, vůbec se nám nechce do kempu. Ještě uděláme pořádné spláchnutí na naší pláži, pod sprchou, teprve ta nás zbavila posledního na tělo přile0037peného bahna.