Nejdříve upálit čarodějnice a možná už po půlnoci políbit ty, co zbyly, pod rozkvetlou třešní. To je starý zvyk, který se snad ještě drží. Jen jsem si tak posledního dubna říkal, že už se nějak vytratily ty obří vatry, u kterých se scházely desítky lidí. Nocí se ze všech vesnic šířila záře, která oznamovala, že začíná nejhezčí měsíc v roce. Musíme být ale vděční těm, kteří se postarají alespoň o malé ohýnky. U nás ve Mšeně bývaly pěkné čarodky v lomu nad Antoníčkem, u stadionu nebo na šibeneckém návrší. Celý rok se tam svážely větve, stará prkna a všemožné klestí, které pak splnilo svůj účel. Pravda, objevovaly se i pneumatiky, které tam neměly co dělat... Doufám, že jste si letošní Filipojakubskou noc užili. A zase příští rok ve znamení: „Hoř, ohníčku, hoř, všechno zlé umoř.“ Příjemné čtení přeje
Jiří Říha