Josefu Bedřichu Cinibulkovi, legendárnímu řediteli Masarykových škol ve Mšeně, byla věnována akce, kterou uspořádal Okrašlovací spolek pro Mšeno a okolí v sobotu 16. dubna.

J. B. Cinibulk se narodil 18. dubna 1876 v Býkvi u Mělníka, většinu svého života však prožil ve Mšeně, kde byl učitelem, později ředitelem školy . Ač byl „náplavou“, což je ve Mšeně občas užívané pojmenování pro ty občany, kteří zde nežijí alespoň v druhé generaci, stal se nezapomenutelnou místní osobností. A to z mnoha důvodů. Byl to on, kdo Mšeno a jeho krásné okolí popsal v některých publikacích, dodnes nepřekonaných. Kamkoliv ve mšenských lesích vkročíme, můžeme se setkat s jeho stopou. Poznáváme podle jeho popisu skalní útvary, hluboké rokliny i dávnými předky vytvořená díla.

Mšeno mu vděčí za mnohé. Měl výrazný podíl na tom, že v době kruté 1. světové války byla ve městě vybudována sokolovna, později městské lázně, a mnoho dalších staveb, dosud sloužících široké veřejnosti. V době první republiky vyrostlo díky němu dílo sloužící širokému okolí – krásná budova školy, postavená v letech 1926 až 1928. Úctu a obdiv vzbuzuje práce tehdejších stavitelů, kteří s jednoduchými prostředky vybudovali toto velkolepé dílo. Dnes již asi nežije nikdo z těch, kteří poznali pana ředitele Cinibulka jako pedagoga. Jeho pedagogickou činnost však dokladuje kronika školy.

Turistika – to byl další Cinibulkův „koníček“. Popis cest do Kokořínského údolí, které uchvátilo již K. H. Máchu, majestátného Kokořína, Pokliček, lidmi vytvořených jeskyní, to vše je výzvou i pro vás, vážení čtenáři. Ostatně, přijeďte obnovenou železnicí, projděte se naším krajem a doplňte své znalosti o další fakta, která pro šetření místem neuvádím.

Dílo ohromného významu nám zanechali předkové z doby po roce 1920. Mšeno, trápící se mnohdy nedostatkem vody, snad i proto zde byly častým zjevem ničivé  požáry, získalo peníze na vybudování vlastního skupinového vodovodu ze Stříbrníku. I zde se projevila všestrannost J. B. Cinibulka. Jen nevím, co by říkal tomu, že Mšeno o vodu „přišlo“. Rozhodně by ho nepotěšilo zjištění, že byť máme vodu „doma“, platíme za ni mnohem víc než jinde.

V sobotu, dva dny před 140. výročím Cinibulkova narození, vzpomnělo Mšeno na svého významného občana. Na domě, kde žil, byla osazena pamětní deska. Dík patří všem těm, kteří na pana Cinibulka nezapomněli. Přestože se vyhýbám hodnocení činů i „činů“ současníků, nedá mi to. O uskutečnění této vzpomínkové akce se výrazně zasloužil především Jiří Říha, předseda Okrašlovacího spolku pro Mšeno a okolí. Jistě i jeho potěšila hojná účast občanů při této pietní vzpomínce.

Mě pak jako bývalého učitele mšenské školy potěšilo to, že slova pana učitele Mejtského ze školní kroniky, že „Vděk za práci je ve Mšeně vzácnou a něžnou bylinkou“, nebyla alespoň v tomto případě na místě.     

Mgr. Bohumil Fuxa