Seriál o historii pivovaru v Lobči a zlatých létech českého piva...
Lobeč - Pivovar v Lobči nebyl vždy idylickým místem. Ze zápisu tehdejšího majitele panství Dr. Václava Vaňky z roku 1835 se např. dozvídáme, že: „Sládek z Lobče se nazýval Lunert, byl šikovný a pilný a vyznačoval se ryšavou hlavou. Jeho žena však byla satan, žárlivá a drbna, každého, na koho promluvila, posléze pomluvila.“
Satan však nenapáchal v pivovaru tolik zlostí jako o mnoho let později mšenský farář František Pecina. Když 19. února 1896 slavnostně vysvětil dokončenou přestavbu pivovaru na parostrojní závod JUDr. Cicvárka, bylo ještě vše, jak se patří. Farář se ale za pár let stal společníkem pivovaru, to když dal Cicvárek s vidinou získání většího vlivu a odbytu pivovar do pronájmu nově ustavené pivovarské společnosti. Rozjetý podnik hned v roce 1902 stejně prodal baronu Zvidenkovi, ten ale obchodům nerozuměl a prodělečný pivovar v lednu 1904 se ztrátou pivovarské společnosti prodal. Traduje se, že ani nadále podnik neprosperoval a to vinou nepoctivosti úředníků, sládků i účetních. Správní rada pivovaru se nakonec především díky Pecinovi dostala do křížku se svými „pokrokovými“ zaměstnanci.
Počátkem 20. let se atmosféra v pivovaru zhoršovala, až se kvůli tomu v květnu 1921 rozhodl odejít uznávaný sládek Josef Tománek. Teror správní rady se však díky faráři Pecinovi naplno rozpoutal až po příchodu nového sládka Jana Vlastimila Mirtla v květnu 1922, který z práce vyhodil tři zaměstnance: strojníka Františka Kadeřábka a sladovníky Čeňka Jelena a Antonína Stejskala, kteří prý údajně měli farářovi na protest vystoupit z katolické církve. Zaměstnanců se tehdy zastaly pivovarské odbory i sokolové a levicové strany hrozily pivovaru bojkotem. Pivo pak bylo špatné, výstav klesal a sládkové se tu střídali téměř každým rokem. Spory definitivně ukončil v roce 1927 až nový vlastník, kterým se stal konkurenční Podkováňský pivovar. Až do uzavření pivovaru ve válečném roce 1943 pak v Lobči dosládkoval František Klíma ml.
Pavel Prouza