Pod Kameneckým hradem
Nedaleko župního hradu Kamence, který se prý rozkládal někde mezi Lobčí a Libovicemi, stál malý, pohledný hrádek. Patřil baronu Rombergovi, válečníkovi, který ve vítězných bitvách získal pěkné jmění. Chtěl však ještě víc a proto si vzal do hlavy, že si zajde pro další zlaťáky do hlubokých sklepů pod zříceninou Kameneckého hradu. Jednoho dne o půlnoci vzal lucernu, opásal se těžkým mečem a vydal se za pokladem. Hodinu bloudil temnými, zatuchlými chodbami, až narazil na zrezivělé dveře. Otevřel je bez větší námahy. Když baron vstoupil do prostorné komnaty, oslnila ho hromada ryzího zlata a stříbra. V tom ve skalním výklenku zahoukala sova. Barona polil studený pot. Poznal v sově samotného ďábla, který poklad hlídal. Trvalo hodnou chvíli, než se baron uklidnil a mohl pekelníka pozdravit. Sova kývla uznale hlavou. Baron v tom shledal její souhlas, že se může s chutí pustit do díla. Naplnil drahými kovy nejen měšce, ale i všechny kapsy u svého pláště. Když už nebylo kam bohatství uložit, naplnil si i svá ústa. Potom se vydal na zpáteční cestu. Obtěžkán poklady vyšel na denní světlo, právě, když se probouzel nový den. Domů se dobelhal naprosto vyčerpán. Odhodil na zem plášť nacpaný drahými kovy, vyplivl z úst všechno zlato a padl bezmocně na široké schodiště. Těžká nemoc na sebe nedala dlouho čekat. Baron měl mnoho peněz, ale málo síly a zdraví. Zanedlouho zemřel. Pro zlato a stříbro si jednoho dne o půlnoci přišel ďábel a odnesl je zpátky do hlubokých sklepů pod Kameneckým hradem.
O suchém mlýně
Jméno Suchý mlýn napovídá, že tu před věky býval mlýn a že náš potok v té době i zde sloužil člověku. Samotu opředl lid zajímavou pověstí: Byl to mlýn a nebyl. Voda tekla na kolo, mlýn klapal, ale uvnitř nebylo mlýnských strojů. Ve mlýně skrčeném pod skalami a v stínu obrovských smrků a borovic bydleli loupežníci a mlynář byl jejich hejtman. Ve skále za mlýnem měli skrýše na uloupené věci. Hejtman se zamiloval do krásné rychtářovy dcery z Bezdějček, unesl ji do mlýna, zde ji uvěznil a nutil, aby se stala jeho ženou. Milá dcerka vše dobře prohlédla a když loupežníci odešli, zdvihla část podlahy, seskočila do podkolí a opatrně vyhlédla do dolu. Potom jako ptáče přeletěla důl, mezi skalami vystoupila na pláň a utíkala domů. Rychtář svolal muže ze vsi a za soumraku mlýn obstoupili. Schytali všechny loupežníky a odevzdali je právu. Mlýn se po čase zřítil, náhon byl zasypán sesutou částí stráně a poněvadž voda více do náhonu netekla, říkali tu v Suchém mlýně.Kdyby jste tudy šli večer, uvěříte, že snad v mnohém má stará pověst pravdu. Je to místo pro historky o loupežnících jako stvořené.
Zdroj: www.nosalov.estranky.cz