Mšeno – Chtěli byste se stát horolezci, ale na skály se ještě neodvážíte? Pak by vás mohla zajímat lezecká stěna, kterou před lety vybudovali mšenští sokolové. Desetimetrová stěna, která je poseta zhruba šesti sty úchyty, je podle starostky TJ Sokol Mšeno Hany Nečasové ideální právě na osvojení lezeckých základů a technik. K tréninku ovšem mšenskou umělou stěnu využívají i ostřílení lezci.
S nápadem vybudovat ve Mšeně lezeckou stěnu přišli před téměř deseti lety zkušení lezci a členové Sokola Jan Bloudek a Martin Mach.
„Honza udělal průzkum, kdy zjišťoval, kolik stěn v okolí je. Zjistil ale, že na Mělnicku a Boleslavsku žádné větší stěny nejsou. Nejbližší jsou až v Praze a v Sobotce,“ konstatovala starostka Sokola a dodala, že stěna na pódiu sokolovny začala růst už na podzim roku 2007. „Podařilo se nám získat dva granty, podpořilo nás město i řada sponzorů. Stěna nás vyšla na téměř půl milionu korun,“ připomněla Hana Nečasová. Svou stěnu o ploše 175 metrů čtverečních, na níž je vyznačeno třicet různých cest, sokolové otevřeli na jaře roku 2008. Od té doby je využívána téměř každý den.
„Jezdí k nám nejen lidé z Mělnicka a Boleslavska, ale také lezci ze severních Čech. Největší návštěvnost je samozřejmě v zimním období, ale řada lezců do Mšena jezdí během celého roku. „Stěnu je možné využít každý všední den od 17 do 21 hodin a o víkendech po telefonické domluvě. Vzhledem k tomu, že sokolovna nemá stálého správce, s častými lezci máme domluvu, že si u nás vyzvednou klíče, zapíší se a zaplatí do pokladničky.“
Pokud do sokolovny zavítají úplní začátečníci, mohou si objednat instruktora, který je zasvětí do tajů lezectví. A půjčí jim zároveň veškeré vybavení. Lezeckou stěnu se vydávají čím dál častěji pokořit i předškolní děti, pro které sokolové vyznačili speciální cesty. „Chyty na dětských cestách mají podobu zvířátek nebo třeba dopravních prostředků. Od cest pro dospělé se liší především vzdáleností chytů,“ přiblížila starostka Sokola, která také několik let oblékala sedák a na umělé stěně trénovala.
Podle její zkušenosti začátečníci většinou takzvaně tahají všechno rukama: „Kdo neví, že má víc zapojit nohy, vyleze dvě nebo tři trasy a má velmi namožené zápěstí a svaly. Časem ale všichni přijdou na to, že bez nohou to prostě nejde.“
(jř)