Šest dní, které otřásají motocyklovým světem
Kniha, jejíž název uvádím v nadtitulku svého článku, přináší kompletní historii mezinárodní motocyklové Šestidenní od roku 1913 až po současnost. Kniha se kromě československé a české účasti na Šestidenní věnuje technice soutěžních motocyklů Jawa a ČZ. Najdete v ní i kompletní výsledky jednotlivých ročníků. Podobná publikace o Šestidenní ještě ve světě nikdy nevyšla. Ne, toto není recenze na jmenovaný titul, a tak to vezměme pěkně od začátku.
Práce mšenského Veteranclubu v zimním období spočívá nejen v přípravě letních podniků, ale v neposlední řadě také k výjezdům na akce pořádané jinými kluby, na výstavy a do muzeí. A tak došlo díky navázání kontaktu mezi naším členem Zdeňkem Šimáněm a panem Michalem Bohabojem, členem VTC Horní Počernice, který je účastníkem akcí pořádaných ve Mšeně. A byl to právě Michal, kdo nás pozval v sobotu 18. dubna 2015 na zajímavé setkání a besedu pořádanou v rámci výstavy motocyklů Jawa na chvalském zámku.
Krátká dohoda o čase odjezdu a v sobotu po obědě naše „rodinná“ klubová výprava vyráží do Chval. První písemné zmínky o malém opevněném feudálním sídle, Chvalské tvrzi, pocházejí ze začátku 15. století. Po dvě staletí měnila tvrz často majitele až do roku 1652, kdy byl ve značně zpustlém stavu postoupen jezuitské koleji u sv. Klimenta. Po raně barokní přestavbě získal zámek podobu, ve které se prakticky dochoval až do současnosti. V roce 1992 zřídilo zastupitelstvo Horních Počernic na záchranu zámku nadaci, která vedla následná nezbytná jednání k jeho obnově. V polovině roku 2000 byl hotov stavebně historický průzkum. V září 2006 se začalo se záchranou této krásné stavby, které po letech chátrání hrozil zánik. Chvalský zámek byl 1. května roku 2008 slavnostně otevřen pro veřejnost. 
Toto jsou historická fakta. Ano, i o ně se zajímáme, ale momentálně nás zajímají fakta sice také historická, ale úplně jiného charakteru. Přivítal nás hezky upravený zámeček s veškerým zázemím. Rychle, rychle, od dvou to začíná. Ani jsme vlastně nevěděli, co pořádně začíná, ale už před hlavním vchodem jsem nabyl pocitu, že to bude něco nezapomenutelného, vždyť jsem se osobně pozdravil s nejlepším jezdcem v historii československých soutěží panem Květoslavem Mašitou. Takže zběžně prohlédnout exponáty, ještě bude čas na zevrubnější prohlídku a hurá do zasedací místnosti. A právě zde jsem se setkal s titulem uvedeným v titulku – Šest dní, které otřásají motocyklovým světem. Tuto knihu měl u sebe téměř každý návštěvník s pečlivě založenými stránkami připravenými k podpisu. Sám jsem litoval, že ji nemám. Tato kniha je v současnosti téměř nesehnatelná, a když, tak v cenových relacích v řádu tisíců korun. 
Ale nevadí, u vchodu probíhá prodejní autogramiáda spisovatele Jiřího Wohlmuta, jenž je autorem knih o historii Jawy, a tak si jednu kupuji a jsem připraven na podepisování. Kromě toho, že jsme si mohli prohlédnout výstavy na chvalském zámku včetně výstavy historických motocyklů Jawa, aktivně jsme zúčastnili besedy a setkání motocyklových legend ze Šestidenní. Hostem tohoto setkání byl např. také profesor Karel Janeček, vnuk zakladatele továrny Jawa. Ale pro nás byli hlavními hrdiny samotní jezdci. S úžasem pozoruji, kdo všechno dorazil. Je zde pan Saša Klimt, vítěz mezinárodní trofeje z let 1954, 1956, 1958 a 1959. Vedle něj usedá pan Květoslav Mašita, který byl 24. listopadu 2014 na kongresu v Jerez de la Frontera jako první Čech uveden do Síně slávy FIM. Desetinásobný mistr Evropy v soutěžích v letech 1968 – 1977 v kategorii 350 ccm a šestinásobný vítěz Mezinárodní Šestidenní si vysloužil přezdívku „pan Neporazitelný“. Jeho osobnost je v motoristickém světě vysoce respektována. Na slavnostním večeru předával ceny letošním mistrům světa ve své disciplíně – enduru. 
Další v řadě – pan Jiří Jasanský, vítěz z týmu Stříbrné vázy, Bohumil Poslední a samozřejmě „náš“ Jaroslav Kauler, vítěz Stříbrné vázy, rodák ze Mšena, kterého srdečně vítáme, i další jezdce – J. Rabase, Zdeňka Runkase, Libora Vojkůvku. Někdo chybí, ale kdo? Chodby zámku náhle rozezvučí nádherný zvuk soutěžní Jawy 125 z roku 1974 a přímo do této pro nás Síně slávy na této motocyklové legendě vjíždí další legenda, pan Jiří Císař, člen našeho posledního vítězného Trophy týmu z roku 1982.
Moje ústa jsou permanentně otevřená a já s úžasem sleduji vitalitu těchto veteránů, z nichž někteří už klepou na 9. křížek. Probíhá seznamování se závodníky, představování a pomalu se začíná rozbíhat několik hodin vzpomínek, příběhů a zážitků jednotlivých závodníků, ale nejen jejich. Jsou to vzpomínky celých generací, vzpomínky československých reprezentantů, vzpomínky těch, kteří nám všem a celému světu dali ze sebe to nejlepší. Pevnou vůli, sportovního ducha a hlavně umění vyhrávat, za kterým jsou stovky hodin práce, přípravy a tréninků. Dovídáme se spoustu nových věcí, které ještě nikde nezazněly. Spousty příběhů o tom, jak to tenkrát vlastně bylo... Posloucháme vyprávění prof. Karla Janečka, jak začínala svou historii firma jeho dědečka, jak vznikal za války pérák, jak začínala výroba automobilu Jawa. Dozvídáme se o patentech jeho předka, které jsou dodnes živé.
Po tomto „zahřívacím“ kole už začíná vyprávění jednotlivých jezdců. Jsou vznášeny dotazy na jednotlivé účastníky a pomalu se jakéhosi moderování ujímá J. Rabas a ten už panečku ví, na co se má zeptat, aby to bylo zajímavé. Dozvídáme se o legendárních výměnách poškozených dílů na motocyklech v rekordních časech, které byly na mezinárodních soutěžích ve své době sledovány takřka celým světem a Čechoslováci byli ti nejlepší. Zjišťujeme šibeniční časy na výměny pneumatik, pístů, tlumičů a spoustu dalších zajímavých věcí. Dozvídáme se o závodech, které jezdci absolvovali se zraněním, jako např. Jarda Kauler při soutěži v Rakousku, kdy dojel závod s vymknutým kotníkem a dovedl svůj tým k vítězství. Nebo J. Rabas, který jel soutěž se zlomeným palcem u ruky a nechal si ho zasádrovat přesně kolem rukojeti plynu a to vše v duchu hesla: Vše pro kluky a tým. Dozvídáme se spoustu pro nás nových věcí ohledně vývoje a konstrukce motocyklů, o problémech a potížích tehdejší doby při prosazování nových nápadů, které nebyly v souladu s tehdejším centrálním plánováním, a spoustu dalších věcí, kterým nasloucháme všichni s obrovskou pozorností. 
Opravdu musím poděkovat Michalovi, že nás pozval, stojí to za to. Čas běží a pomalu se blíží pátá hodina a s ní i konec dnešního úžasného odpoledne ve společnosti těch nejlepších, které dala naše země světu. Přemýšlím, zda budu ještě někdy svědkem setkání všech těchto velikánů, a v duchu se modlím, abych byl. Přeji všem co nejvíce zdraví. To je také jedna ze stinných stránek tohoto sportu a hlavně doby, ve které tito jezdci působili. Malý důraz na dodržování zdravé výživy a pitného režimu během závodů. Extrémní vypětí a nasazení se u mnohých projevilo závažnými chorobami. Beseda končí, rychle se zvedám a mířím ke stolkům poděkovat jezdcům za jejich vyprávění a poprosit o podpis do mé nové knížky, která se po absolvování kolečka autogramů stává nejdrahocennější knihou v mé knihovně. Pomalu se rozcházíme. Neradi, ale musíme. Ještě dokončujeme podrobnou prohlídku exponátů, fotíme ty nejhezčí a vyrážíme plni dojmů k domovu.
V autě mlčíme a každý přemýšlí o době, do které se na chvíli přenesl, o době největší slávy našich motocyklů, o době nejslavnějších mistrů řídítek na světě. V duchu jim děkuji – za to, že jsme u toho byli, že jsme je v dobách jejich slávy vídali a jako malí kluci je zbožňovali. Že jsme mohli být s nimi celých „Šest dní, které otřásají motocyklovým světem“, na jejichž konci zvedali nad hlavu vítězný pohár. Závěrem bych rád ještě jednou poděkoval kolegům z KHV Horní Počernice, hlavně M. Bohabojovi za nádhernou akci a Zdeňkovi Šimáně za její zprostředkování. Práce s veterány má svoje nezapomenutelné kouzlo a tak ještě nakonec pozvu všechny, kteří rádi zavzpomínají na staré časy a rádi uvidí krásné stroje na akce pořádané v tomto roce mšenským Veteranclubem.
Ladislav Homolka