Regner Vladimír (* 13. 8. 1910 Mšeno † 19. 4.1943 Osvětim), učitel, odbojový pracovník. V letech 1939 – 1942 učil ve Mšeně a na průmyslové škole v Mladé Boleslavi, byl redaktorem sokolského časopisu a vzdělávací jednoty Sokol. Za nacistické okupace zapojen do odboje, v roce 1942 zatčen gestapem a jeho život skončil v koncentračním táboře Osvětim. Byl také malířem – krajinářem, žákem Pravoslava Kotíka (1889 – 1970), ještě počátkem 40. let uspořádal v Mladé Boleslavi dvě samostatné výstavy.

Babinský Václav (* 20. 8. 1796 Pokratice u Litoměřic † 1. 8. 1879 Praha – Řepy), loupežník. Studium na gymnáziu v Litoměřicích nedokončil, po vojenské službě začal s tlupou společníků páchat loupeže a zločiny v široké oblasti, mj. na Kokořínsku. Byl v roce 1835 polapen a odsouzen k 20 letům těžkého žaláře (Špilberk a Kartouzy – Valdice u Jičína). Po propuštění byl zahradníkem v ženské věznici v Praze – Ruzyni. O jeho životě a činech psal mj. E. E. Kisch (Pražský pitaval, 1958). Literatura o něm je velmi bohatá, vznikala již za jeho života (kramářské písně). Naposledy o něm sepsala Dagmar Štětinová knížku Babinský – strašlivý lesů pán (1998, znovu 2006).

Doskočil Oldřich (* 29. 8. 1946 Praha), novinář a muzejní pracovník. Absolvent Fakulty novinářství a žurnalistiky Univerzity Karlovy, redaktor Svobodného slova a od roku 1993 pracovník Oblastního muzea v Litoměřicích. Je autorem mnoha odborných prací, mj. zpracoval studie o hradech a zámcích Kokořín, Houska, Okoř, Chvatěruby, Mšeno, Brozany, Roudnice nad Labem a Nelahozeves. Dále je to studie o malíři Vilému Kandlerovi (1816 –96) a jeho vyobrazeních hradů a zámků na Kralupsku a jeho okolí, jakož i několikadílný podrobný cyklus Malíři Litoměřicka – vše z kamenotiskárny @ K. V. Medaua. Spolupracuje s Národní galerií a Národním muzeem v Praze, spoluorganizuje festivaly grafiky a fotografie Máchovy Litoměřice, napsal libreto k televiznímu filmu o @ K. H. Máchovi Marné volání (režisérka Eva Hrnčířová).

Fialka Ladislav (* 22. 9. 1931 Lobeč, někdy též Praha † 22. 2. 1991 Praha), mim, tanečník a choreograf. Ovlivněn francouzskou pantomimou podnítil vznik a rozvoj české moderní pantomimy. V roce 1958 založil a vedl pantomimickou skupinu v pražském Divadle Na zábradlí, kde uvedl množství původních inscenací (mj. Devět klobouků na Prahu, Etudy, Knoflík, Sny, Blázni, Caprichos, Funambules 77, Lásky aj.). Byl pedagogem na pražské Akademii múzických umění. Svou skupinovou pantomimou, pantomimickou školou v Praze a pořádáním mezinárodních festivalů se stal světově proslulým. V roce 1962 ocenila jeho umění i tehdejší vláda, stal se laureátem státní ceny, byl jmenován zasloužilým umělcem a v roce 1979 získal titul národní umělec. Hojně spolupracoval s filmem a televizí. Do rodné Lobče se rád vracíval na svou chalupu.

Horák Václav Emanuel (* 1. 1.1800 Lobeč † 3. 9. 1871 Praha), skladatel a spisovatel. Byl z rodiny vinopalníka a měl osm sourozenců. Vyučil se zpěvu, hře na housle, basu a klavír u mšenského kantora Josefa Šubrta. Ve 13 letech navštěvoval farní školu v Praze a učil se hře na varhany. Ve svých 20 letech napsal první chrámové dílo Salve a další Mimas fidelium, které zdomácnělo v české chrámové hudbě. Stal se učitelem zpěvu na pražské varhanické škole a učitelském ústavu, dále ředitelem Žofínské akademie. Solnohradské Mozarteum a mnohé české zpěvácké spolky jej jmenovaly čestným členem. V roce 1859 byl regenschorim v pražském v chrámu Panny Marie Sněžné a poté v Týnském chrámu, kde působil až do své smrti. Složil značné množství skladeb: smyčcový kvartet, vokální kvartety, zkomponoval celkem 13 mší, tři rekviem, několik žalmů a českých národních písní. Je autorem několika spisů hudebně pedagogických. Vydal mj. Zpěvní školu a starodávné Pašije. V revolučním roce 1848 toužil napsat ještě operu, ale rodinný život mu přinesl mnoho smutku – v revoluci zahynuli naráz oba jeho synové a krátce na to zemřela jeho žena, s níž je pochován v Praze na Olšanech.

(převzato z knihy M. Sígla: Kdo byl a je kdo)