Dne 31. 5. 2011 jely naše třídy (5. a 1. A) do autocampu v Kokořínském Dole. Páťáci jeli na kolech, prvňáci šli pěšky. Když jsme tam všichni dorazili, tak jsme si vybalovali a porozhlíželi se. Chatky byly podkrovní s malou kuchyňkou a toaletou. V kempu se nacházelo několik chatek a byla tu i restaurace, kam jsme chodili na jídlo. Při obědě nám všechno řekli program, kam pojedeme nebo půjdeme. Po obědě jsme měli chvíli odpolední klid a pak jeli na Harasov. Když jsme tam dojeli, pan učitel nám řekl, že můžeme jít do vody. Asi hodinu po nás přišli prvňáci. V 16:30 h jsme se oblékli a jeli zpátky do kempu.
V kempu pan učitel vyhlásil dobrovolný výlet (celkem byly tři) na kole k rybníku Kačírek. Většina z nás zůstala u chatek, kde jsme hráli různé hry. K večeři jsme měli pizzu, pak jsme se šli vysprchovat a zůstali v chatkách. Večerka byla ve 22 hodin.
V noci byla bouřka, pršelo a nemohli jsme dlouho usnout. Budíček byl v 7:30, ale skoro všichni vstali dřív. Po snídani jsme jeli na výlet ke skále Klemperka, jeskyni Rozbořenka a Kamennému stolu, kde jsme posvačili. Po chvíli odpočinku jsme vyrazili na cestu zpět. Po obědě jsme slavili dětský den. Měli jsme různé soutěže a za jejich splnění jsme dostávali kupóny ve tvaru kočky. Za ty jsme si mohli něco koupit (bonbony, puzzle, rozvrhy, omalovánky). V průběhu soutěží za námi přijela paní ředitelka a popřála nám ke Dni dětí.
K večeři jsme si na ohni opekli buřty a společně si zazpívali různé písničky. Když už byla tma, pan učitel vyhlásil bojovku. Vzali jsme si baterky a vyrazili na cestu, kterou určovaly hořící svíčky. Cestou nás vylekala dvě strašidla.
Ráno po snídani jsme jeli na prohlídku do skalního bytu. Paní průvodkyně nám vyprávěla, jak se tu dříve bydlelo. Po obědě jsme šli na hrad Kokořín, kde jsme šli nejdříve sami na věž a potom s průvodkyní po místnostech. Po večeři jsme měli karneval. Po vyhlášení nejhezčích masek jsme tancovali, zpívali a hráli různé hry. Poslední den ráno jsme si sbalili věci, uklidili chatky a po snídani vyrazili na cestu domů. Školní výlet v Kokořínském údolí se mi líbil.
Adéla Zabilanská