V lese se Cira promění v tygra, říká myslivec Zdeněk Jiřinský

„Myslivec bez psa je prý jen poloviční myslivec,“ říká Zdeněk Jiřinský ze Mšena, který se už dvanáct let prochází lesem v zelené kamizole a kloboučku. A s flintou přes rameno. Nejdříve ho lákali velcí lovečtí psi, nakonec si ale pro své toulky vybral drobného, čiperného společníka – Ciru, fenku border teriera.
„Na jaře před čtyřmi lety jsem pokukoval po inzerátech a pořád jsem nevěděl, jakého pejska vybrat. Nakonec vyhrál border terier, protože je povahově výborný k dětem. A to bylo rozhodující,“ vypráví táta osmileté Kristýnky a pětileté Karolínky.
Cesta pro pátého člena rodiny vedla mšenského nimroda do Podkrkonoší. Dvouměsíční fenku Ciru si tehdy vezl od chovatele z Trutnova. „Už jako štěňátko jsem ji začal cvičit podle knížek a toho, co jsem zaslechl od kamarádů,“ vzpomíná Zdeněk Jiřinský. S Cirou v prvním roce chodíval každý den na dvě až tři hodiny do přírody, kde ji učil různým povelům, které by měl myslivecký pes znát.
„Zpočátku to dalo zabrat, ale pak už jsem od ní třeba na půl hodiny odešel a ona se z místa ani nehnula. Teď už mi to všechno jenom vrací, dohledává střelenou zvěř a je úspěšná na mysliveckých zkouškách a soutěžích,“ připomíná Mšeňák, který pochází z nedalekého Skalska, kde je také členem mysliveckého sdružení Podkováňské Údolí.
Malá fenka se v lese jako mávnutím proutku promění v šelmu. „Doma je jako mílius, ale když se obléknu do zeleného a vezmu si flintu, začne lítat po dvoře a už se nemůže dočkat lesa. Tam se změní v tygra,“ vysvětluje.
Loni na jaře Cira přivedla na svět osm malých potomků, přežilo jich ale jen pět. A letos v lednu svému majiteli nadělila další štěňátko. Předtím ale musel založit chovnou stanici. „O mezinárodní chovatelskou stanici jsem požádal před třemi lety, kdy jsem se rozhodl Ciru uchovnit. Českomoravské kynologické unii jsem poslal několik názvů, ze kterých jeden vybrali. Získal jsem tak certifikát s pojmenováním Chovatelská stanice z Mšenské cihelny,“ popisuje vznik chovu Zdeněk Jiřinský.
Výjimečné vlohy norníka, nebojácnost a neúnavnost Cira svému pánovi potvrdila na mnoha zkouškách mysliveckých psů. „Rok poté, co jsem si ji přivezl, jsem s ní objel už zhruba deset zkoušek, na výstavě vyhrála první třídu. Má například lesní zkoušky, barvářské, honičské zkoušky nebo zkoušky vloh,“ říká mšenský nimrod.
Největší odměnou ale pro něho byl letošní úspěch na mezinárodní soutěži v norování na Slovensku, kam s Cirou v červnu vyrazil. „Přijel jsem tam jako nováček, nikdo by na nás nevsadil ani zlámanou grešli, nakonec ale byla Cira ze čtyřiaosmdesáti psů nejlepší a domů jsme si vezli pohár za celkového vítěze, za titul Cacit, Cact a za klubového vítěze,“ dodává.
Silnou pozici mezi norníky prokázala zakladatelka rodu z Mšenské cihelny měsíc poté znovu na Slovensku. Lišku z nory bravurně vyhnala v prvním i druhém kole, čímž si vysloužila dvě první ceny a další významné tituly.
„Pokud se podaří získat ještě do třetice titul Cacit, tak se Cira stane Mezinárodním šampionem práce,“ vysvětluje chovatel, který pracuje v mladoboleslavské škodovce jako skladník a koordinátor.
V příštím roce se Cira podívá ještě na pár soutěží a pak už si ve svých pěti letech začne užívat psí důchod. Zastoupí ji jeden z jejích potomků, které by měla přivést na svět v lednu. Už v listopadu ji totiž čeká cesta na Moravu za nápadníkem. „Jednu fenku z vrhu bych si chtěl určitě nechat. Potom to začne všechno nanovo,“ dodává myslivec.

Zdeněk Jiřinský
Je mu jednatřicet let. Pochází ze Skalska, nyní žije ve Mšeně. Pracuje jako skladník a koordinátor v logistice mladoboleslavské škodovky. Je ženatý, má dvě dcery, osmiletou Kristýnku a pětiletou Karolínku.

Jiří Říha, Mělnický deník