Bude myšlenka záchrany piv
ovaru skutečností, nebo utopií?
Lobečský pivovar pravděpodobně většina mšenských obyvatel zná, leží také na samém okraji CHKO Kokořínsko. Obec Lobeč je od r. 1996 vesnickou památkovou zónou a právě pivovar společně s místním barokním zámkem tvoří její dominantu. V květnu 2009 byl Ministerstvem kultury ČR areál lobečského pivovaru jako jedna z nejvýznamnějších staveb svého druhu prohlášen za nemovitou kulturní památku. Občanské sdružení Pivovar Lobeč o. s., založené na podzim roku 2009, usiluje o záchranu areálu lobečského pivovaru jako jedinečné industriální památky. Rozhodnutí o založení občanského sdužení, otevírající nové perspektivy, bylo logickým milníkem na cestě za vizí, které se intenzivně věnujeme od roku 2007. Naše občanské sdružení je platformou odborníků i laiků, kteří se trvale věnují tématu obnovy památek industriální architektury a možnostmi jejich oživení. Vlastník nemovitosti, architektonická kancelář RIOFRIO Architects s. r. o., je osobami svých protagonistů s občanským sdružením přímo spjat. Občanské sdružení Pivovar Lobeč o. s. je členem občanského sdružení Vyhlídky, o. s., které se dlouhodobě a koncepčně zabývá rozvojem aktivit vedoucích ke zlepšení kvality života v regionu Kokořínska.
Pivovar v Lobči je poprvé písemně připomínán v r. 1586. Jádro stávající stavby, reprezentované cenným dvoulodním klenutým humnem, pochází z počátku 17. století. Pivovar byl tehdy zřejmě vybudován v rámci stavební aktivity Věžníků z Věžník. Stavební vývoj areálu nadále pokračoval, po staletí měl však areál spíše podobu venkovského vrchnostenského pivovárku. Svoji současnou podobu získal pivovar přestavbou v průmyslový typ parostrojního pivovaru, realizovanou na samém konci 19. století majitelem mšenského velkostatku Rudolfem Cicvárkem, pozdějším významným cestovatelem a politikem. Projekt přestavby byl vypracován proslulým inženýrem Rosenbergem, jehož rukopis je patrný především na konstrukčně i typologicky jedinečné budově lednic.
Zlatá léta rozvoje pak zažil pivovar na počátku 20. století a krátce ještě mezi světovými válkami, kdy výše roční produkce dosahovala konstantně výstavu 10 000 hektolitrů. Za sládkování Josefa Tománka z jihočeských Mirotic (1907 – 1921) bylo lobečské pivo v regionu vysoce hodnoceno. Po jeho odchodu však následovalo období úpadku a pivovar se stal součástí Akciového pivovaru v Podkováni. Výroba piva byla v Lobči ukončena v r. 1943 v hospodářsky složitém období Protektorátu. Nadále zde ale fungovala stáčírna podkováňského piva a v nájemném provozu byla i sladovna. V roce 1948 byl zakonzervovaný pivovar jakožto součást podkováňského pivovaru znárodněn a v roce 1949 definitivně zrušen a výrobní technologie sešrotována. Posléze byl areál několik desetiletí druhotně užíván Státním statkem jako sklady, dílny, garáže a v části objektu se také bydlelo. Bylo tak započato dlouhé období zmaru, devastace a chátrání. Přes značnou devastaci, kterou areál utrpěl za uplynulých šedesát let, chátrání i nedávné úmyslné rabování zůstala naštěstí podstata stavby zachována. Až v nedávných 90. letech bylo nenávratně ztraceno stavení bednárny, ohradní zeď areálu a především jedinečný objekt chladného štoku vč. dvojice klenutých barokních spilek.
Přesto je dnes areál pivovaru příkladným dokladem existence průmyslového odvětví typického pro celou oblast Čech. Z počátku 17. století se zachovalo rozsáhlé jádro, včetně kleneb v přízemí a omítek v přízemí a patře. Právě klenuté humno patří k nejcennějším prostorám pivovaru. Hodnotná je též zásadní přestavba pivovaru z konce 19. století, která doplnila areál o prostorné klenuté sklepy a lednice, výstavnou varnu, vznikla rozsáhlá sýpka, komín parní kotelny a hvozd průmyslového typu pivovaru. Do dnešních dnů se tak zachoval ucelený areál s jasně diferencovanou hmotou budov, odpovídající jednotlivým funkčním částem pivovaru. Vzhledem k urbanistickému kontextu, povaze a autenticitě stavby se ve středních Čechách jedná o unikátní industriální památku, která se v posledních letech právem těší zájmu odborné veřejnosti. Laická veřejnost a především místní obyvatelé mají však k pivovaru spíše vztah negativní.
Stavebně historický průzkum, vypracovaný v létě roku 2008 na objednávku vlastníka nemovitosti, jednoznačně prokázal památkovou hodnotu areálu. Zájem o zachování pivovaru tak ve spolupráci s NPÚ vyústil v roce 2009 v rozhodnutí Ministerstva kultury ČR o prohlášení areálu pivovaru čp. 34 v Lobči za kulturní památku. Stávající technický stav památky je však havarijní. Jednotlivé objekty areálu sice nevykazují statické poruchy, ale mnoho prvků je poškozeno. Především fasády působí zoufalým dojmem, ale kritický pro další existenci památky je havarijní stav zastřešení. Rozpad jednotlivých střešních konstrukcí navíc v posledních letech akceleruje, značné ztráty naposledy napáchala letní vichřice v roce 2009.
Vlastník areálu od roku 2007 provedl řadu opatření. Došlo k lokálnímu vyspravení střech, odstranění dvacetileté náletové zeleně, odkrytí dlažby dvora a vyčištění budov zanesených komunálním odpadem. Objekt je však z bezpečnostních důvodů veřejnosti stále nepřístupný a je zajištěn proti vstupu cizích osob. Záchrana historické památky je pojem dosti vágní. Slovy Ondřeje Havelky se pochopitelně bude jednat o činnost bohulibou. Kdo však alespoň trochu tuší, o čem je řeč, ví, že počáteční vykročení kromě romantiky obvykle také zavání silnou dávkou naivity. Ač reálnost takového cíle je zdánlivě především otázkou ekonomickou, opakovaně se přesvědčujeme, že tím opravdu nezbytným tu bude spíše entusiasmus, nápad, výdrž, odvaha a nemalá dávka štěstí. Záchrana historické památky bude tedy kromě fyzické zkoušky také zkouškou psychickou.
Snění o záchraně dávno zrušeného pivovaru by bylo v aktuálních tuzemských podmínkách zřejmě skutečně vizí utopickou. Jedinečnost pivovaru v Lobči však spočívá kromě jeho památkové hodnoty také v jeho umístění. Památková zóna Lobeč je lokalitou, která ve vzdálenosti cca 55 km od hlavního města, spojuje romantické Kokořínsko i Máchův kraj. Právě tato skutečnost a nedávné oficiální uznání památkové hodnoty areálu, otevírají momentální možnosti spolufinancování záměru obnovy památky z evropských zdrojů. Limitujícím faktorem se však v tomto procesu na straně jedné stává čas, neboť peněz rychle ubývá a na straně druhé byrokracie, která svým neuvěřitelně pomalým tempem a pod rukama se měnícím labyrintem pravidel dusí jakoukoliv pozitivní iniciativu už v zárodku. Seriózněji vzato, není problematika záchrany tohoto typu památky o tom, jak ji co nejautentičtěji navrátit její zašlou podobu, ale spočívá v nalezení životaschopného modelu koexistujících funkčních využití jednotlivých objektů areálu tak, aby byly k povaze a konstrukci stavby logické a výhledově udržitelné.
Naším cílem je vybudovat v rámci areálu kulturní památky lobečského pivovaru regionální kulturně turistické centrum, navázané na mezinárodní síť stezek ERIH (European Route of Industrial Heritage). V předním traktu pivovaru bude zřízena expozice pivovarského muzea a prostory pro pořádání přednášek a jiných kulturních a společenských akcí. Pro návštěvnický provoz zde bude zřízena také restaurace vč. symbolického návratu výroby piva jako součásti pivovarského muzea. Využití zadního traktu areálu bude spočívat v obnově lednic a sklepů rovněž jako součásti pivovarského muzea a v adaptaci části objektů na zázemí regionálního kulturně turistického centra, výhledově poskytujícího také ubytovací možnosti. V rámci projektu pro stavební povolení byla ověřována adaptace budov sklepů pro provoz pivních lázní. Toto využití však, pro značné investiční a následné vysoké provozní náklady, není nadále sledováno.
Proces záchrany areálu byl odstartován v létě roku 2007, kdy architektonická kancelář RIOFRIO Architects s. r. o. pivovar v Lobči zakoupila. Ještě v roce 2007 kromě nutných zabezpečovacích prací a úklidu došlo k vypracování první studie obnovy. Následovala řada právních úkonů, vedoucích k majetkoprávnímu scelení pozemků areálu, geodetické zaměření budov a zpracování nezbytných předprojekčních průzkumů. Koncem roku 2008 byl dokončen projekt pro stavební povolení a následovalo mnohaměsíční projednávání projektu, které v létě roku 2009 vyústilo ve vydání stavebního povolení. V souběhu došlo ministerstvem kultury ČR se souhlasem vlastníka k prohlášení areálu za kulturní památku. Od října 2009 dochází k intenzivnímu zpracovávání projektů a k podávání žádostí o poskytnutí dotací, většina žádostí je aktuálně cílena na dotační program Ochrana a rozvoj kulturního dědictví venkova. Stavební práce budou v příštích letech prováděny postupně, po etapách. V letošním roce bude zahájena především obnova havarijních střech.
Ze strany vás, obyvatel města Mšena a okolí, bychom v naší práci pochopitelně uvítali podporu. Dlouhodobě shromažďujeme fotografie, dokumenty a jakékoliv předměty, které mají k pivovaru v Lobči nějaký vztah. Prosíme Vás proto o jejich odprodej pro sbírku plánovaného pivovarského muzea a případně pouze o zapůjčení takových předmětů k jejich dokumentaci. Dále bychom rádi vyzvali zájemce z řad studentů, kteří by se chtěli v Lobči zúčastnit letní pracovní brigády, aby nás kontaktovali. Bližší informace k pivovaru naleznete na internetu (www.pivovarlobec.cz) nebo na telefonu 777 314 716.
Pavel Prouza