Petra Soukupová: Zmizet
Povídkový soubor Zmizet (Host, 2009) mladé spisovatelky Petry Soukupové (nar. 1982) získal v letošním roce prestižní označení Magnesia Litera – Kniha roku. Záhy poté se objevuje v místní knihovně. Jde o druhou knihu Soukupové, v níž se věnuje rodinným vztahům. Při takovémto tématu je velmi snadné sklouznout ke klišé tak známým z tzv. ženských románů. Avšak Soukupová se vyhýbá osvědčeným schématům a objevuje rodinné vztahy po svém a pro sebe. Daří se jí odkrývat složité předivo vzájemných lží, klamů, přetvářky, přes vcelku obyčejné okamžiky všedního života se propracovává do nitra svých postav a odhaluje i nejintimnější okamžiky jejich vnitřního života.
Tři povídky, z nichž se kniha skládá, spojuje název – zmizení je pokaždé jiné, pro jednotlivé hrdiny příběhů se však stává bodem zlomu. V první povídce sledujeme všední život čtyřčlenné rodiny, zdánlivě banální situace jsou však nahlíženy jakoby zevnitř, z pohledu hlavního hrdiny, mladšího z obou bratrů. Důležitou roli tu hraje to, co není nahlas vyslovené, vzájemná sourozenecká řevnivost, žárlivost, svět, který se odehrává uvnitř postav. Okamžikem, který rodinu rozleptá, je úraz hlavního hrdiny, při němž přijde o nohu. Od té chvíle se v rodině již tak vratké vztahy vychýlí do tragické polohy a sejdou na cestu, z níž není návratu. Když pak dojde ke zmizení staršího bratra, je rodinná tragédie završena.
Druhá povídka v sobě nenese takovou hořkost jako její předchůdkyně, byť nastiňuje opět téma sourozenecké rivality. Matka samoživitelka, dvě dospívající děti, z nichž každé má jiného otce, pedantická babička, která je přesvědčena o své pravdě, to jsou hlavní postavy tohoto spektáklu. Všechny dohoní matčina kdysi dávno vyslovená lež o tom, že otec mladšího z dětí, chlapce Vojty, žije ve Švédsku. Díky shodě náhod a jednomu švédskému tričku se však ukáže, že žije ve stejném městě. A Vojta k němu „zmizí“. Tragický konec zde však nenastává, byť si prepubertální Vojta užije rovněž své. Nakonec je ze všeho jen vzpomínka.
To třetí povídka se svým laděním blíží k první. Oproti předchozím jsou jejími hrdinkami již dospělé ženy, sestry Hana a Helena, které doposud žily v přesvědčení, že mají společnou pouze matku. Po otcově smrti však vyjde při probírání staré korespondence najevo, že s největší pravděpodobností jsou vlastními sestrami, tj. že mají společného i otce. Zda lze po letech pocitů křivdy a nenávisti dosáhnout vzájemného odpuštění a sblížení, to vám neprozradím. Díky poměrně složité výstavbě povídky s řadou retrospekcí to zjistíte až v závěru.
Ačkoli je Petra Soukupová mladou autorkou, výborně se jí v těchto kratších žánrech daří zachytit osudové okamžiky našich životů, místa, o nichž si mnohdy ani neuvědomujeme, jak moc budou mít na náš život vliv, stejně jako si hrdinové jejích příběhů neuvědomují, kde nastal ten zlom, kde byla ta chvíle, kdy mělo dojít na pravdu. Jak moc si dokážeme zkomplikovat život a jak moc jsou tím ovlivněny naše děti, i o tom je tato kniha. Přitom vše líčí bez zbytečného sentimentu, bez kárání, jazykem, který jako by pomáhal udržovat odstup od bolestného tématu. Pro nesporný vypravěččin talent stojí za to „zmizet“.
Vladislava Kaulerová Vaňková