Mšenský divadelník Jára Živný oslavil jubileum s diváky
Začátek jako každý jiný… Je sobota, desátý den v dubnu. Vrátný Karak se přehrabuje v umouněném batohu, který má položený na stolku v „noblesním“ apartmá hotelu Heinz. Místo toho, aby poklidil, vytahuje plechovku piva. A v tom do dveří vchází sám hoteliér Heinz… O co jde? No přeci o divadelní představení mšenských ochotníků, situační komedii Postel plná cizinců. Hra je stejná přesně tak, jak ji hrají už pět let. Přece však je něčím unikátní. Kulisy nejsou, jak je zvykem, v zadní části podia, ale stojí podivně uprostřed parketu sokolovny. A diváci? Budete se divit, nesedí nikde jinde než na podiu a na lavicích pod ním. Je jich tam asi přes padesát.
K netradičnímu představení, kdy si herci vyměnili hrací pole s diváky, se ochotníci nerozhodli jen tak pro nic za nic. Dlouholetý herec a mšenský rodák Jára Živný alias hoteliér Heinz slaví už posedmé desáté narozeniny. Repríza komedie se spoustou veselých zápletek je zároveň jeho beneficí. Divadelníci se tak rozhodli potěšit kolegu, který s nimi hraje téměř deset let od obnovení divadelnictví ve Mšeně. A na prknech, které znamenají svět, není rozhodně žádným nováčkem, diváky baví už od šedesátých let. Po dvou hodinách zábavy a bouřlivého potlesku oslavenec dostal dary od starosty města Martina Macha a zástupců dalších mšenských organizací, ostatních přátel a kamarádů. Po gratulacích usedl do křesílka, z něhož sledoval dění před sebou. Járovi herečtí kolegové divákům představili role, ve kterých se čerstvý sedmdesátník představil v novém tisíciletí.
Roli anglického panovníka Jindřicha VIII. ztvárnil bývalý člen a režisér mšenského divadelního sdružení Vladimír „Tadeáš“ Kraus. Parazita z Čapkovy hry Ze života hmyzu, do kterého se Járinek, jak ho přátelé důvěrně oslovují, stoprocentně vžil, divákům představil nový herec souboru Marco Trevisan, a to v italštině. Poslední, současnou postavu hoteliéra Heinze si „střihnul“ Miloš Homolka po svém. Namísto zdvořilého vystupování na hosty vytáhl revolver. Po zdařilém představení skončili divadelníci a hosté v pekle! Ne však v tom, kde jsou rohatci páchnoucí sírou. V pekle mšenské sokolovny, kde významné životní jubileum Jára spolu s přáteli náležitě oslavil. A to byl konec, vážení! Konec jednoho večera. Takže nashledanou na příštích kulatinách…
Jiří Říha, Mělnický deník
Vizitka
JAROSLAV ŽIVNÝ – Čerstvý sedmdesátník žijící stále aktivním životem. Pohybuje se nejen na prknech, které znamenají svět, ale každý den také vyráží na dlouhou procházku po Mšeně a jeho okolí. Je neuvěřitelným znalce kalendáře. Stačí říci datum narození a Jaroslav rázem vyřkne, zda to byla středa nebo pondělí…
Nejvíc mě bavil Jindřich
Mšenský rodák Jaroslav Živný se na jevišti pohybuje už nějaký ten pátek a hraní ho stále baví. V šedesátých letech si zahrál také s Vladimírem Dědkem, ikonou ochotnického divadelnictví Mělnicka.
Kdy jste začínal s hraním v ochotnickém divadle?
S divadlem jsem začínal kolem roku 1962, když jsem se vrátil z vojny. Hrálo se pod mšenským kulturním a společenským střediskem.
V jakých rolích jste se objevil?
S Vladimírem Dědkem a Ivou Jenčovou v představení Idiotka, kde jsem se ukázal jako písař. Hlavní roli jsem hrál ve scénce Rozvod s Lubošem Nechybou. Potom jsme dělali i různé estrády pro děti.
Jak často jste měli zkoušky?
Většinou jsme zkoušeli jednou týdně do půlnoci a ráno ve čtyři už jsem uháněl na vlak do práce. To jsem ještě tenkrát pracoval ve Škodovce na plánovacím oddělení.
Jak dlouho jste pod kulturním střediskem hrál?
Byl jsem tam až do doby, než středisko přestalo po revoluci fungovat. Od těch šedesátých let divadlo ale několikrát umlklo a pak se po čase zase začalo hrát.
Kdy jste se tedy zase na podium vrátil?
Myslím, že to bylo v roce 2001, když divadlo ve Mšeně obnovil Jirka Fanta ještě s pár lidmi. Právě Jirka mě tehdy oslovil, jestli bych nechtěl znova na plac, tak jsem na to kývnul.
V jakých hrách jste si v oživeném divadle zahrál?
Zatím jsem hrál ve všech třech představeních, které jsme doposud nazkoušeli. Nejdříve to bylo Šest žen Jindřicha VIII, kde jsem si zahrál Jindřicha. Potom jsem hrál Parazita ve hře Ze života hmyzu a nakonec hoteliéra Heinze v komedii Postel plná cizinců, kterou čas od času někde reprízujeme.
Jaká role Vám nejvíce seděla?
Myslím, že asi nejvíc mě bavil Jindřich. Všechno defraudoval a nic se mu nestalo. Když něco provedl, ještě se mu za to přišli omluvit. Byl z toho tak otrávený, že už nevěděl, jaký průšvih by udělal. Vždyť je to vlastně satira na současnou dobu.
Měl jste někdy v nějaké roli problém se zapamatováním frází?
Nemůžu říct, že bych si něco nepamatoval, s tím problém nemám. Jiné je to už ale s takovým tím postřehem, ten se naučit nedá. Text si pamatuju tak dobře, že už dopředu vím, co herec přede mnou bude říkat a nejsem pak vlastně dostatečně překvapený.
Takže Vás hraní stále baví?
Hraju rád, ale nemůžu říct, že by to bylo vždy bez potíží. Jak už je člověk starší, tak si někdy večer řeknu, že jsem vlastně rád, že si můžu sednout a nikdo po mě nic nechce. To jsem si jako mladší nikdy neřekl.
Připravujete s kolegy nějakou novou hru?¨
Připravuje se hra Kolotočáři, ale já už se na ni nechystám.
Proč se vám do nové inscenace nechce?
Představení se hraje třeba pět let a člověk v mém věku nemůže vědět, co za ty roky bude. Když bych pak řekl, že už hrát nebudu, tak ta hra zkrachuje, protože nejsou žádné alternace.
Ale pokud se bude hrát Postel plná cizinců, tak předpokládám, že se na jevišti objevíte?
Určitě, tuhle hru si ještě rád zahraju.
*********************************************************************************************************
Jubilantovo poděkování
Chtěl bych touto cestou upřímně poděkovat všem, kteří se nějak podíleli na oslavách mých 70. narozenin. Kolegům hercům, představitelům města i dalších organizací, přátelům, známým – zkrátka všem, kdo jste přišli. Bylo to moc hezké. Jestli jste alespoň pro tento večer zapomněli na své starosti, bolesti, i jiné problémy, tak to bylo perfektní. Mějte se všichni hezky a mějte se rádi.
Jaroslav Živný, ředitel hotelu Heinz, Mšeno 11. 4. 2010
*********************************************************************************************************