Radka Denemarková: Peníze od Hitlera

Divné století, tak označil jeden známý písničkář minulé století. Po přečtení knihy Radky Denemarkové (1968) s názvem Peníze od Hitlera (2006), která se objevila mezi novinkami v místní knihovně, si budeme pravděpodobně muset povzdechnout společně s ním. K tomu, aby si tato kniha zasloužila vaši pozornost, přispívá nejen to, že byla oceněna cenou Magnesia Litera 2007 za prózu, ale i to, že od 9. ledna 2010 máte možnost shlédnout stejnojmenné divadelní představení ve Švandově divadle. Navíc řada recenzí si v hodnocení tohoto románu (i divadelní hry) protiřečí.
Jak název napovídá, hlavní část děje se odehrává v období kolem druhé světové války. Rozhodně však nejde o konvenční pohled na ni. Hlavní hrdinka, Gita Lauschmannová, se nám představuje v několika časových rovinách. V té první sledujeme v létě 1945 mladou dívku, která se vrací z koncentračního tábora do své rodné vsi, aby zjistila, že majetek její rodiny již byl zabrán a rodina označena za kolaboranty. V druhé části se pak o šedesát let později doktorka Gita Lauschmannová snaží získat zpět rodinný majetek a očistit jméno svého otce, německého Žida. Gita dívka a Gita stařena – to jsou dvě hrdinky této „lidské komedie“.  Reminiscence nás pak, často ve velmi děsivých obrazech, vracejí do doby mezi létem 1945 a létem 2005.
Válka, koncentrační tábory, kolaborace, odsun Němců, zabírání majetků, to je velké téma pro řadu autorů. Je jen otázkou spisovatelského umu, zda se podaří tyto nosné prvky skloubit v příběh tak, aby čtenář uvěřil. Radka Denemarková se o to snaží, především v první části, velmi zdařile. Avšak přemíra všeho může nakonec příběhu škodit. Na jedné straně stojí černé, na druhé bílé. Svět zla a svět dobra. Krutost proti bezbrannosti. Můžeme Gitě Lauschmannové věřit? Nebo jsou její vzpomínky upraveny, něco důležitého vynecháno? Je opravdu tak nevinná, jak se nás snaží přesvědčit? Kdo je tady v právu, kdo může říct, že má čisté ruce? Ačkoli je příběh dobře rozehrán, něco nám stále neladí. Nějaká struna v pozadí. Na jeden život snad až příliš mnoho tragédie, místo satisfakce však další „zrada“. Právě toto překombinování ubírá jinak velmi působivému příběhu na věrohodnosti.
Ke klíčovým momentům patří psychologické vykreslení neměnných vesničanů, kteří zde opravdu nejsou milými sousedy, ale bandou, jež si - nejen pod záštitou RG (Rudá garda) na rukávu - snaží nacpat své teřichy i za cenu vraždy. Hloubku takové krutosti podtrhuje i to, že dnešní vesničané, vesničané roku 2005, ale potažmo klidně i vesničané roku 2010, se v ničem neliší od svých otců, jak dokládá jeden z hrdinů – trýznitel Gity Lauschmannové – Ládínek Stolař, který jako by ve svém synovi, Láďovi Stolařovi, žil dál s cílem urvat si pro sebe co nejvíce. Majetek a zase majetek, jako by jen on byl hnacím kolem všeho. Kde se schovává lidskost? V tomto příběhu ji nenaleznete, snad jen jeden světlý moment (kdy těhotná Stolařova sestra zachraňuje zbídačenou Gitu – dívku), ale i ten je zatlačen do pozadí, zapomenut, potlačen, zapřen. Mechanismem, který roztáčí soukolí sousedské nenávisti, je majetek, lačnost a chtivost po penězích. A to jak v měřítku jedné vesnice, tak i v měřítku světovém. Taková je zpráva, již podává Radka Denemarková. Její knihu stojí za to si přečíst právě pro morální apel, který v sobě nese.

Ladislava Kaulerová Vaňková