Šimek Emil (* 5. 4. 1899 Praha † 19. 10. 1983 Obříství), malíř. Syn úspěšného pražského stavitele Antonína. Vystudoval reálné gymnázium a soukromě studoval malbu u profesora Ferdinanda Engelmülera (1867 – 1924). Přiženil se na Mělnicko do obce Kadlín, kde začal hospodařit. Neúprosná kolektivizace zemědělství v 50. letech postihla i jeho rodinu v době, kdy už měl tři syny. Pro svůj neohrožený postoj byl nemilosrdně uvězněn (Vinařice), pak byl dělníkem v pražské továrně ČKD. Na stáří se odstěhoval k svému synovi Antonínovi do Obříství, kde zcela propadl malování. Z jeho tvorby pocházejí desítky obrázků z Mělnicka, Podřipska a Polabí, které byly součástí posmrtné výstavy v roce 1999 v Kadlíně, kde o něm obecní úřad vydal monografický sborník.
Sellner Karel (* 23. 10. 1873 Daliměřice u Turnova † 25. 2. 1955 Mladá Boleslav), vlastivědný literát. Pocházel z rodiny, kde jeho otec prošel mnoha funkcemi na tehdejší Turnovsko – Kralupsko – Pražské dráze. Vystudoval učitelský ústav v Hradci Králové a poté učil na několika školách, mj. v Březovicích, kde učinil významné archeologické nálezy z dob Pšovanů, kteří zde žili. Objevil hradiště, v literatuře po něm zvané Sellnerovo. V tomto podbezdězském a kokořínském kraji (Kokořínsko často navštěvoval a miloval, spolupracoval s Eduardem Štorchem a dalšími archeology) sbíral pověsti a legendy, které sepsal v knihách Tajemný rytíř, Daliboh z Myšlína a Rychtář Ježek. Později působil na školách v Bakově nad Jizerou, Mnichově Hradišti a v roce 1919 se stal okresním školním inspektorem v Mladé Boleslavi, kde mj. založil a redigoval regionální sborník Boleslavan. Za svůj život připravil a přednesl 140 přednášek na 437 místech naší země, jak o tom vypovídá jeho pečlivě vedená rodinná kronika, kterou celý život psal.
Šťastný Jan (* 27. 4. 1913 Chorušice † 25. 10. 1943 Lizzard Point, Francie), pilot, voják z povolání. Vyrostl u své babičky v Živoníně. Vystudoval reálku a v roce 1937 byl vyřazen jako poručík letectva ve Vojenské akademii v Hranicích. Poté působil jako pobočník velitele letecké obrany hl. m. Prahy. Brzy po fašistické okupaci ČSR opustil republiku v srpnu 1939 a nejprve prožil polské válečné tažení a dostal se až do Sovětského svazu. Naši letci neměli v té době ještě na tomto území svou jednotku, a proto odjel se skupinou osmi příslušníků čs armády do Anglie na britském křižníku, který byl v dubnu 1942 torpédován a potopen. Po další strastiplné pouti zpět přes Murmansk konečně byl v Anglii zařazen do 312. čs. stíhací perutě a účastnil se letecké ofenzívy nad okupovanou Evropou. Poslední zpráva o jeho statečném boji je z 25. října 1943, kdy se svým stíhacím letadlem doprovázel ve skupině bombardéry nad přístav Brest ve Francii. Při zpáteční cestě musel pravděpodobně vyskočit z letadla a zmizel neznámo v moři (údajně se zřítil do kanálu La Manche). Přes intenzívní pátrání jeho tělo nebylo nalezeno. Úřední zpráva jeho manželce sděluje, že „položil svůj život v boji proti nepříteli jako věrný syn své země a statečný obhájce našich společných ideálů a svobody“.
Štolc Emil (* 28. 10. 1888 Chorušice † 1. 7. 1940 Nový Vestec u Staré Boleslavi), lidový skladatel, kapelník. Absolvent Státní konzervatoře na křídlovku a posléze vojenský kapelník v Kutné Hoře a Brandýse nad Labem, dále dirigent sokolské hudby a kapelník Národní gardy v Praze. Od roku 1912 nakladatel hudebnin v Praze, vydával Hudební listy, sestavil Sborovou školu pro dechové nástroje, skládal pochody, tance a směsi lidových písní.
Pramen: M. Sígl – Kdo byl a je kdo na Mělnicku