Mšenský smíšenSmíšený pěvecký sbor Intermezzoý pěvecký sbor Intermezzo zpívá už osm let

Intermezzo není jen slovo, které v italštině označuje mezihru a v romantické hudbě malou přednesovou skladbu. Intermezzo je také název mšenského smíšeného pěveckého sboru, který svým posluchačům už osm let zpříjemňuje především předvánoční čas.

Zpívají téměř všechno. Cizí jim nejsou klasické melodie, moderní hity, swing ani dobře známé lidovky. Jak se dalo téměř třicet hudebně naladěných nadšenců dohromady? Na začátku byla podle sbormistra Intermezza Karla Horňáka myšlenka jeho dvou kolegyní, učitelek mšenské základní umělecké školy Jaroslavy Matúškové a Veroniky Skopcové. Právě ty za ním na sklonku roku 2004 přišly s nápadem založit pěvecký sbor. Karel Horňák nejdříve nevěřil, že by sbor ve Mšeně někoho zajímal.
Smíšený pěvecký sbor Intermezzo
Přesto souhlasil. A chybu tehdy rozhodně neudělal. V březnu následujícího roku se na první zkoušce sešlo patnáct lidí, a to nejen ze Mšena. „Měl jsem kliku, že mezi těmi, co přišli, nezpíval nikdo falešně. Někteří jsou na tom sice líp, jiní o něco hůř, ale tak je to přece ve všem, i ve sportu. Všichni nemohou být nejlepší. Hlavní je, že je to stále baví,“ říká sbormistr, kterému dělá mšenský sbor velkou radost.

Základem je podle Karla Horňáka dobrá parta, a ta v Intermezzu neschází. „Sešel se opravdu skvělý tým lidí, kteří jsou každý týden ochotni obětovat dvě a půl hodiny svého času zkoušení,“ doplňuje sbormistr. Sbor, jenž má v současné době i se sbormistrem sedmadvacet členů, se veřejnosti poprvé představil po třech měsících od svého vzniku. A to na sokolské akademii, která se konala v rámci oslav 140. výročí vzniku Sokola ve Mšeně. „Na pódiu jsme bez větších problémů zazpívali deset vybraných skladeb a publikum tehdy naši snahu ocenilo opravdu vřelým potleskem,“ vzpomíná na první vystoupení Miloš Homolka, který je členem sboru už od jeho založení.
Smíšený pěvecký sbor Intermezzo
Zpočátku Intermezzo zvládlo i přes dvacet vystoupení ročně. V poslední době se ale sboristé zaměřili převážně na adventní koncerty, s nimiž před Vánocemi objíždějí kostely v regionu. Brzy už se začnou připravovat na letošní advent, který je pro ostatní ještě v nedohlednu. „Je to sice kuriózní, ale před letními prázdninami bychom už měli vědět, co budeme na advent zkoušet. Pokud bychom to nechali až na září, tak už bude pozdě. Na každý rok totiž děláme alespoň půlku programu novou,“ vysvětluje sbormistr Intermezza, které za své vystoupení chce od pořadatelů uhradit jen dopravu.

Smíšený pěvecký sbor Intermezzo, jak zní jeho celý název, má opravdu široký záběr. „Protože mám blízko k moderní hudbě, k popíku i ke swingu, tak zpíváme i takovou muziku,“ říká šéf, který ale sboristům žádné skladby vysloveně nevnucuje. Když dostane od přátel z oboru něco nového nebo mu padnou do oka nějaké noty při hledání na internetu, skladbu pak přinese s sebou na zkoušku. „Nemělo by cenu, aby něco zpívali s nechutí. Proto se také snažím skladby vybírat tak, abych je nenudil.“
Smíšený pěvecký sbor Intermezzo
Hitem Intemezza z poslední doby je sbor Židů z Nabucca. Verdiho kousek zpívají zatím sice jen česky, ale podle sbormistra není vyloučeno, že by si za nějaký čas netroufli na originál. „Museli bychom asi zapracovat na fonetice, protože by mohlo dojít k problémům ve výslovnosti,“ vysvětluje a dodává, že některé skladby v originále sbor přece jen zvládá. Jde právě především o klasiku, která se ve většině případů bez latiny nebo italštiny neobejde. Mezi další oblíbené songy nadšenců ze sboru patří také například Oh, Happy Day, Adiemus nebo spirituál Já se těším do nebe, který si při svých vystoupeních užívají už několik let.

Sbormistr se dospělým pěvcům věnuje stejně tak vehementně jako dětem ze svých dětských sborů Zvoneček a Červánek. „Snažíme se naši úroveň každou zkouškou vylepšovat. Nejenže všichni mají noty, ale ve speciálním programu připravuji i jejich party, posílám jim hudební soubory s jejich hlasem, a pokud je doprovod, tak i s ním. Hlavně ti, co chodí do práce, to ale mají těžké, někdy se k tomu ani nedostanou. Pak jsou ale zase „pilousové“, kteří na tom makají, to jsou ale většinou důchodci,“ vypráví o svém sboru, mezi jehož členy nepatří jen Mšeňáci, i když jich je převaha. Do Mšena na pravidelné středeční zkoušky jezdí lidé například ze sousední Stránky, Nebužel, Jenichova nebo Mělníka.

Jiří Říha, Mělnický deník