Ohlas na článek v prosincovém čísle Mšenských novin
Nejsem dopisovatelem Mšenských novin, ale článek o barokním sloupu na náměstí mě k tomu vyprovokoval.
V jednom s autorem souhlasím, že „někteří lidé“ opravdu nevědí kam se sebou, zvláště tehdy, když se začínají míchat hrušky s jablky… Podtext článku nese honosný latinský nápis: „Mění se mravy lidí, mění se řád věcí.“ Ano, mění, ale nemění se hodnoty. Pravda zůstává pravdou, stejně jako lež lží. Mění hlavně ti, komu tradiční hodnoty tohoto principu nevyhovují, nebo je svým postojem a morálkou popírají, nebo už dávno popřeli. Často z toho zůstane pouhý alibismus – nic víc než omluva sebe sama. Jakési posvěcení svých počinů. Každopádně nechci tímto článkem otevřít nějakou polemiku. Když ale zazní „A“, musí zaznít (a ať zazní) i „B“.
Mariánské sousoší není jen dekorací prostoru našeho náměstí, nebo mrtvou památkou historie, či umění. Je to také symbol víry křesťanů, zvláště katolíků, kteří ho kdysi postavili. Nebo jsme už tak daleko, že církev s jejími věřícími bereme jako něco druhořadého, že se o ni může otírat, kdo chce, čím chce a kdy chce? Smutné. Možná těch křesťanů je menšina, možná náboženství a víra už dávno není „in“, ale i oni mají právo na svou hrdost, vyznání a cit, který bývá v naší společnosti často urážen netaktností. Možná autor počítá výhledově s tím, jako v onom přirovnání k růžově natřenému tanku, že i křesťanství se za několik let propadne do hlubiny hieroglyfických zapomnění… (citace z článku). Zatím k tomu za dva tisíce roku nedošlo, a že patříme mezi státy nejvíce ateistické, tím se nic nemění. Srovnání s ideologií růžového tanku – to je trošku mimo mísu. Sám autor článku počin Davida Černého, v souvislosti s nátěrem tanku na růžovo, nazývá uměleckým skandálem. To, co zmiňovaný umělec vytvořil jako dílo parafráze na sochu sv. Václava, to je projev charakteru umělce, netýká se však konkrétní sochy na Václavském náměstí – dovolil by si vůbec něco takového? Asi určitě ne.
Umělecký směr Street Art, jak autor podotýká, je vědomé zasahování do veřejného prostoru – PROSTORU, nikoliv již vytvořeného díla. Bohudíky, nikde jsem se nedočetl, že by to bylo zasahování do kulturních památek… Vytvořit něco ve stylu Street Art a umístit to do daného prostoru, nebo zasahovat do kulturních památek a přetvářet je, to není totéž. – Jak autor podotýká: „… pak se nejlépe pozná, jak kdo vnímá sám sebe jako součást prostoru…“ (dovolím si dodat i jako součást společnosti). Je pro mě smutné, když se potom použije to, co máme po ruce, a je nám to dobré jen k posvěcení a uskutečnění pouhých vlastních cílů.
Porovnávat své počiny s ruskou skupinou Pussy Riot je, promiňte, dost přízemní. Nestydím se přiklonit k názoru, že jejich vystoupení v křesťanském chrámu bylo a je pohoršením (pro nevěřící ne). Chápu, na co chtěly zpěvačky upozornit, a neodsuzuji, ale zvolené místo – to dost uráží.
Těším se, jak podle tohoto odstavce budeme chodit do Národního divadla v plavkách, pro státní vyznamenání v teplácích a na pohřby v montérkách. Že to není možné? Vzor se nám předkládá, a nejen na světové scéně. Našli se i takoví, kteří se pohoršili nad tím, že to mohlo být v bývalém komunistickém Rusku dokonce někoho urazit, když se to dělo „jenom“ v kostele…??? „Prý zhanobily, znesvětily, zneuctily… jiné totemy. K jak velké velké degradací lidství musí docházet ve státě, v němž lidé uvažují takto.“ (citace přepisu slov autora článku).
Toto vyjádření v článku urazilo i mě. Nechme každému, co jeho jest, a jestli se někdo chce stavět jako mluvčí morálky, nebo svých vlastních názorů, ať potom neuráží druhé. Zavání to „Jiráskem“, který jako známo stál tvrdě proti církvi, křesťanům, hlavně katolíkům. Vše, co podpořilo a rádoby dokázalo „jeho“ pravdu (včetně nesmyslných románových výmyslů), bylo dobré. Minulý režim takovéto urážení rád živil, hodilo se mu to do krámu v boji proti církvi a podpoření vlastní ideologie. (Kdo není s námi, nemyslí stejně – je proti nám). Pravda je v názoru většiny. Ale je?
Srovnávat náboženské symboly i chrámy s totemy, zařazovat do kategorie degradace, zlehčovat slova znesvětit, zneuctít, zhanobit (co jiného to bylo v oné katedrále?), přirovnávat k upalujícím tmářům a pokrytectví, argumentovat humanismem atd., to zabolí. Mě jako kněze určitě. Že protestní akci proti vystoupení ruské skupiny podepsala i Madonna a další? – Myslím, že známe její život, postoje i morálku… Kdo žije stejně, určitě si ji bude brát jako vzor… Křiklouni křičí po toleranci, sami tolerantní nejsou. Respektovat hodnoty křesťanů (i křesťanů) buď vymizelo, nebo zůstalo jako koroze pohledu minulé neblahé éry. Nevím, kudy směřuje Česko, vidíme ale, kde směřuje morálka a její neměnné hodnoty. Kam ale směřuje takto formovaný člověk…?
Ještě se musím zmínit k argumentaci o brněnském biskupství a jeho zapojení do programu Street Art – Prostudoval jsem obsahu tohoto záměru. – Nestačí odvolat se pouze na to, „…že (dokonce) Biskupské gymnázium v Brně“ tomuto neodporuje. Pro neznalého je to laciný argument. Doporučuji, aby se argumentovalo pravdou, nikoli přizpůsobenou polopravdou. Něco jiného je předmět studovat a vyučovat – což je pravdivou náplní biskupského gymnázia, něco jiného je experimentovat.
Každopádně jsem byl obohacen novým poučením, že šála na sochách světců je uměleckým dílem, které obohatí katalog světové informovanosti. Děkuji za tuto osvětu. Mravy se nemění, stejně jako se nedá měnit pravda. Vím, musíme počítat s lidmi, kteří morálku a mravy mají, ale i s těmi, kteří je už dávno překroutili, nebo ztratili.
Položím stejnou otázku jako autor: „Kde na této trase zůstává člověk dnešní, si musí zodpovědět každý sám.“ (citace z článku) Pokud chceme hledat v šále symboliku obvazu, zkusme obvázat rány dneška, které mnozí i v této době rádi způsobují. Možná nepatřím k těm inteligentním lidem, které autor vyzdvihuje. Zastávám se vitu svých farníků, nás křesťanů.
Jak jsem psal v úvodu, nechci vyvolat polemiku. K článku, který vyšel veřejně a s jehož obsahem i argumenty nesouhlasím, dovoluji si i já toto své stanovisko uvést veřejně. Děkuji vám za pozornost.
P. ThMgr. Bohuslav Bártek, katolický kněz a farář při kostele sv. Martina