Seriál Vlastimila Čecha

Cesta na oběd
Příběh, o němž budou další řádky našeho seriálu, se odehrál v době po skončení druhé světové války. Vyprávěĺa mi ho moje sousedka, paní Blažena Hauptová, které letos bude již 89 let. V hospodářství mé tety pomáhal v té době muž, který byl vyučený řezníkem. Jeho koníčkem byla práce s volským spřežením, ale hlavně výchova mladých do tahu.

Toho dne panovalo krásné, slunečné a teplé počasí, když náš pomocník dostal za úkol plečkovat s tažnými voly řepné pole s pomístním názvem „V divinkách“. Podle staré pověsti se tam koupaly divé ženy. Kočí, aby nemusel na vzdálené pole pěšky, zapřáhl tahouny do vozu, plečku za něj a vyjel na pole. Tam už od brzkých ranních hodin pracovalo několik žen. Když náš kočí do cíle, jednoho tahouna uvázal k vozu a druhého zapřáhl do plečky. Ženy okopávaly a kočí plečkoval, neboť řepa rostla velmi dobře. Sluníčko hřálo, až se všichni pracovníci zapotili.

Půl dne uteklo, než by se člověk nadál, a nastal okamžik cesty domů na oběd. Kočí vypřáhl tahouna z plečky a celý pár volů zapřáhl do vozu, aby se svezl. I ženy, které pracovaly na okopávce řepy, chtěly využít tohoto „přímého spoje“ do Kadlína na oběd. Ani kočí nebyl proti, a tak milé ženy nasedly do vozu. Cesta ubíhala spokojeně, vždyť se nikdo nemusel trmácet pěšky, ještě se vezl a navíc si pěkně odpočinul. Úvoz z Divinek se před Kadlínem svažoval do míst, kde býval po levé straně poblíž cesty obecní kal. Říkalo se mu „V podedvoře“. Býval nad ním poplužní dvůr. Dnes je úplně bez vody a jen staří pamětníci vědí, jaké to bývalo jezero.

Když naši žízniví tahouni ucítili přítomnost vodní plochy, rozběhli se ke kalu. Kočí zkoušel veškeré své umění, ale nic nepomohlo. Voli se zastavili až ve chvíli, kdy stáli ve vodě a pěkně se tak mohli dosyta napít. Je pravda, že vystrašené ženy chtěly jedoucí pohodlný dopravní prostředek opustit předčasně, ale nešlo to. Musely počkat, až se povoz úplně zastaví, a teprve potom mohly dokončit výstup. Měly obavy, aby se nestalo ještě něco nepředvídatelného. Ani nestačily poděkovat za krásné a pohodlné svezení. Tak skončila jedna zprvu příjemná cesta na oběd.