Partu deseti kluků ve Mšeně zaujal florbal. Tento sport se hraje na sále i venku. Je to „suchozemský“ hokej na menší branky. Hráči mají plastové hokejky a míčky. Není finančně náročný. Hráčům přináší hezké zážitky, upevňuje kolektiv, prověřuje „fyzičku“ s rychlostí a motivuje vybojování postupu do vyšší soutěže.
Někde se nábor do sportovního oddílu provádí ukázkami, plakátky či v místním tisku. Tam určitě trenéry a vedoucí mají. Ve florbalovém Mšeně je tomu naopak. Kluci si nejprve museli najít vedoucího a trenéra. U žádného z rodičů nenašli pochopení, ale nevzdali se. Na starost si je vzal Pavel Nečas s pomocníkem Davidem Zabilanským. Ani po dvou měsících se florbalové družstvo nerozpadlo a neochabl ani zájem kluků. Přibývají další a nyní jich je už patnáct. Další zájemce přivádějí kamarádi. Zatím se cvičí důležité gymnastické cviky, bez nichž se neobejde žádný sport. Florbal se hraje jen tréninkově.
Až kluci zvládnou florbalovou abecedu, zkusí účast na několika turnajích, aby nasbírali zkušenosti. Zda se tento sport zabydlí i ve Mšeně, to bude záležet na rodičích ochotných pomoci trenérovi. Mohou to být dobrovolníci s touhou přispět dobré věci – rozvoji florbalu ve Mšeně. Kluci jsou do tohoto sportu zapálení a bylo by velkou škodou, kdyby ztratili možnost se utkávat se soupeři. Je lepší, když kluci sportují, než aby se ve volném čase nudili a inklinovali k vandalismu, kouření a chuligánství.
Jan Bursa