Příslušníci Hubertova cechu z Mysliveckého sdružení Sedlec ve slavnostním mysliveckém obleku se sešli v sobotu 24. února ve Mšeně na výroční členské schůzi. Před zahájením zatroubil Václav Štrobach na borlici halali. Předsedkyně sdružení B. Nová přivítala milé hosty – ing. M. Macha, starostu Mšena, ing. Zd. Žáru za Lesy ČR, ing. M. Smrže za CHKO Kokořínsko a členy okolních mysliveckých sdružení.
V úvodním slově vyzvala členy k zachovávání tradičních mysliveckých zvyků. Připomněla záslužné poslání myslivců v uchovávání přírody, v péči o lovnou zvěř, v dodržování zákonů a obohacování činnosti sdružení. Snažení myslivců maří pytláci, potulní psi, motorkáři, automobilisté, houbaři či neukáznění návštěvníci lesa, s nimiž často dochází ke konfliktům. Řešení je obtížné, neboť se v lidech zakořenila neúcta k zákonům.
Všichni lidé, vstupující do přírody, by si měli uvědomit, že z toho, co během chvilky poničí, se příroda vzpamatovává roky a někdy i nenávratně ztratí, pokud jde o vzácnou faunu a floru. Co se nám nabízí k obdivu, není jenom pro dnešek, ale je zapotřebí to chránit pro budoucí generace. Každá zpráva končila Hubertovým pozdravem „Lesu a lovu zdar!“ Bilance činnosti za rok 2006 ukázala celoroční podíl všech 19 členů v ochraně přírody, péči o zvěř v tuhé zimě, besedování s dětmi, účasti na výstavách, zkouškách, brigádách a poslední leči.
Chvályhodná jsou neporušení předpisů o zbraních a lovecké kázni, takže nedošlo k žádné mimořádné události. Kapitolou zasluhující uznání je chov a použitelnost loveckých psů. Myslivci jich vlastní dvacet a mohou být na ně pyšní. Zkoušky zvládají na výbornou, získávají ocenění na výstavách. Zlatým pokladem sdružení je osm všestranně použitelných ohařů. Nelze zapomenout ani na věrné služby psů malých plemen. Odstřely zvěře se řídí se řídí plánem lovu, do kterého se počítá i zvěř nemocná a neodpovídající chovnému standardu. Poštěstilo se jim ulovit 16 trofejních muflonů, hodnocených zlatou a bronzovou medailí i vysokým počtem bodů.
Schválený plán činnosti na rok 2007 je odrazovým můstkem k dalším kynologickým i loveckým úspěchům a dalšímu rozvoji české myslivosti. To ostatně zaznívalo ve zdravicích hostů. O přestávce obdivovali myslivci výstavku srnčích a mufloních trofejí. Fotografovali si je jako královnu krásy. Závěr byl zasvěcen dávnému rituálu – pasování myslivců na lovce daňčí nebo mufloní zvěře, což potvrdil i pamětní list. Nakonec zaznělo mohutné „Lesu a lovu zdar!“
Jan Bursa