Otázky pro Libora Boreckého, trenéra fotbalového „áčka“ SK Mšeno
Svůj trenérský osud spojil především s Byšicemi. V osmdesátých letech tu začínal jako kouč žáků, dorostu a nakonec i prvního týmu byšické Vitany, kterému byl „nevěrný“ jen v rámci tříleté přestávky, kdy působil v Mělníku. Od sezony 2005/2006 působí jako trenér A-mužstva v SK Mšeno. Byť se mu první rok ve Mšeně nevydařil podle jeho představ (body k záchraně se horkotěžko doháněly až na poslední chvíli), letos se situace podstatně změnila. Po úvodním zaváhání doma s Řepínem začali mšenští fotbalisté sbírat jednu „trojku“ za druhou.
Čím si vysvětluješ proti loňsku obrat k lepšímu?
„Především stabilizací obranné čtveřice. Získali jsme Janoucha (hostování z Libiše), přišel Zawistowski (dříve Řepín), z hostování ve Skalsku se vrátil Brunclík.“
Porážka v derby na domácím pažitu s Řepínem však nebyla dobrým vykročením do nové sezony…
„Přestože jsme postrádali Janoucha a Pokorného, měli jsme toto utkání vyhrát. Vždyť jsme měli většinu zápasu převahu, vytvořili jsme si dostatek šancí, ale ani jedna z nich neskončila brankou. V závěru rozhodly naše dvě individuální chyby, které soupeř dokázal potrestat.“
Poté však přišla obdivuhodná série osmi výher v řadě. Vyhrávalo se doma i venku, loni I.Btřídní Nová Ves odjela domů se šestkou…
„Bylo to období, kdy se nám skutečně dařilo, hlavně střelecky. Dokázali jsme si vytvářet šance a také je proměňovat. Pozitivum: střelecké úspěchy se rozložily na větší počet hráčů. Závěr podzimu nás však zastihl v útlumu. Ze tří zápasů jsme dokázali vytěžit jen dva body (remízy v Kostelci a doma s Tišicemi, porážka v Mlékojedech), a proto náskok, který jsme si vybudovali během podzimního kola, se nakonec ztenčil na jediný bod.“
V posledním utkání v Mlékojedech přišla druhá porážka v sezoně. Do té doby odepisovaní domácí s vysokým věkovým průměrem si dokázali poradit s lídrem tabulky a vybojovali si druhou výhru v soutěži…
„Nemůžu říci, že by kluci v tomto utkání nebojovali, spíše naopak. Ale znáte to, když se nejvíc chce, obvykle to nejde a dostaví se spíš křeč než pohoda. Fakt, že je přebor tak vyrovnaný, způsobila skutečnost, že žádné z mužstev nedokázalo udržet formu po celou sezonu. Náš problém se jmenuje proměňování šancí a na něm musíme hodně zapracovat.“
Co bude na programu v zimní přípravě?
„Především zlepšení fyzické kondice týmu. V jednání je několikadenní únorové soustředění v Krkonoších. K přípravě bychom chtěli využít i hřiště s umělou trávou, která se nám v okolí nabízejí (Mladá Boleslav, Roudnice). Možná že už bude umělý povrch dokončený i na Mělníku, kde bychom přípravu mohli spojit i s návštěvou plaveckého bazénu. Uvažujeme i o hale v Horních Počaplech. Je dobré, že současný kádr zůstane i v jarní části beze změn. Pokud to bude možné, rád bych tým doplnil o posily na 2–3 místech.“
Vyhlídky na jaro?
„Druhá polovina soutěže bude velmi těžká, navíc s mužstvy, která nás pronásledují, hrajeme na jejich hřištích. Myslím, že k pronásledovatelům budou patřit Dolní Beřkovice, Tišice, Řepín a rozhodně bych nepodceňoval ani Byšice, které mají kvalitní hráčský kádr.“
Co dodat na závěr?
„Především chci poděkovat hráčům za podzimní výkony, i přes nepodařený závěr věřím, že se v jarní části poperou o co nejlepší výsledek. Poděkování patří i fanouškům, kteří nám poskytovali po celý podzim velkou morální podporu.“
Za rozhovor poděkoval
Karel Horňák