Mšenské noviny představují Jana Bursu, jednoho z
nejaktivnějších dopisovatelů
V letošním roce přibylo na stránky Mšenských novin nové autorské jméno – Jan Bursa. Sluší se, abychom tohoto velmi agilního dopisovatele, jehož nynějším domovem se stal mšenský Domov seniorů, představili trochu blíže. V minulých číslech jste si mohli přečíst jeho články, dnes vyzpovídáme Jana Bursu osobně.
MN: Odkud pocházíte?
Na Štědrý den před 77 roky jsem
se ocitl v kolébce v Husinci, rodišti Mistra Jana Husa. Jedna ze sudiček mi asi
věštila novinářské pero. Už v základní škole mne velice bavilo psaní slohů. Že
se ke psaní dostanu v pozdějším věku, jsem ani nedoufal.
MN: Jak pokračoval váš další život?
Po vojenské
službě, kterou jsem absolvoval na Kladensku, a svatbě začala má pracovní dráha u
Průmstavu na stavbě ve Slaném. Ve volném čase jsem se vrátil k psaní, ale tvořit
na papír jen tak „pro nic za nic“ se mi nechtělo. Napsal jsem satirickou
minipovídku s titulkem „Venca Držlopata“ do podnikových novin Stavaři, vpřed.
Samozřejmě, že nejdřív se ozvalo několik „potrefených husí“. Šéfredaktor mi
přivezl noviny na pracoviště a předal honorář 20 korun. Zároveň mne požádal o
další spolupráci. To bylo v roce1955.
MN: Takže tak nějak začala vaše novinářská
práce…
Ano, od té doby píšu do různých novin. Mým příkladem byli
redaktoři okresních, krajských i celostátních novin. Námětů k psaní bylo hodně,
chyběly ovšem znalosti, jak je zpracovávat. V tom mi pomáhali zkušení novináři.
Mezi ně patříl také Jiří Zubík, někdejší šéfredaktor týdeníku Nové Mělnicko,
později redaktor krajského deníku Svoboda. Hlubší pohled na tvorbu novin jsem
získal jako člen redakční rady podnikových novin Kaučuk. Zde se mi podařilo
obsadit 1. místo v dopisovatelské soutěži.
MN: Ovšem, havířině jste nedal vale…
Zdálo se, že
trvale zakotvím na dole v Tuchlovicích. Práce důlního zámečníka na směny mi
umožňovala konzultace napsaných článků s redaktory v okrese Kladno. Rád jsem si
bral k srdci jejich rady, i když někdy bylo nutné přepisovat. Teorií i praxí mě
nejvíce vyzbrojila dvouletá okresní škola pro dopisovatele. Další školou byla
práce v dole i odborářské funkce.
MN: Kdy jste začal pracovat jako redaktor
profesionál?
Moje 14letá redaktorská dráha začala v roce 1976, kdy se
přece jen vyplnila věštba sudičky. Začala i končila v redakci časopisu Kahan
koncernu Kamenouhelné doly Kladno. Bylo nutné se ještě více učit, protože praxe
nepodložená teorií je dvojnásobná dřina. Hnacím motorem při zlepšování tvorby se
stala Středočeská tvůrčí soutěž pro redaktory a dopisovatele.
MN: Jak vypadá váš současný život?
Od roku 1990 si
zdánlivě užívám starobního důchodu. Nezahálím fyzicky ani duševně. Jen se
změnila spolupráce s různými redakcemi. Nevyhýbám se ani dopisování do místních
novin. Bylo tomu tak ve Stochově, odkud jsem se přestěhoval do Domova seniorů ve
Mšeně.
MN: Proč jste zvolil právě Mšeno?
K srdci mi
přirostla zdejší krajina. Poznal jsem ji z turistických pochodů. Nechci zde být
obyčejnou „náplavou“. V Mšenských novinách se snažím popularizovat život města a
jeho obětavých obyvatel, kteří je obohacují o kulturní, sportovní a zájmovou
činnost.
Na závěr našeho rozhovoru jsem panu Bursovi popřál hodně zdraví a elánu do další redaktorské činnosti.
Karel Horňák