Nebýt obětavých členů rybářského spolku ve Mšeně,
tak by rybníky „nebesáky“ (Černík, Jezero a Blížka) oživovaly jen žáby. Jak je
to možné, že v rybnících bez přítoků vody, odkázaných na déšť, se dají ulovit
kapři, štiky, okouni, líni, karasové, plotice, amur i sumec? Aby se mohli
prohánět ve vodě, musí pracovití rybáři trvale a pravidelně upravovat vodní
plochy sekáním rákosu a vytvářet rybám optimální životní prostředí. K tomu patří
v zimě vysekávání děr do ledu a pomocí čeřidel zabraňovat tvorbě ledového
příkrovu.
Za spolkové peníze nakupují každoročně ve větších rybářstvích násadu a vypouštějí ji do rybníků. Není levná. Za 300 kg ryb zaplatí 18 tis. Kč, takže ryby opravdu nepadají z nebe. Převážnou část ryb mšenští rybáři stačí do podzimu ulovit. Než však mohou zasednout k vodě, vhodit háček s návnadou a čekat na vytoužený úlovek, musí každý z nich ročně vynaložit nejméně 300 hodin chlapské práce bez nároku na odměnu.
Jsou jakýmsi družstvem. Všechny náklady na násadu, údržbu rybníků a krmivo hradí ze spolkových peněz. Na hrázi mezi Černíkem a Jezerem si postavili rybářskou chatku, vedle ní udírnu na úlovky a masné výrobky. Dotace nedostávají. Je jich kolem čtyř desítek dospělých a také tolik (32 chlapců a 8 dívek) mládeže. Tím si vychovávají své nástupce. Obohacují společenský život města. Pořádají zábavné akce. Bohatou tradici mají každoroční rybářské závody – dopoledne pro děti, odpoledne pro dospělé. Rybářský spolek je otevřený všem, kteří by chtěli začít s rybařením a posílit kolektiv pracovitých lidí, v němž o zábavu a žerty není nouze. Podrobné informace o členství podá pan František Houžvi v hodinářství na náměstí Míru.
Jan Bursa