V sobotu 26. 4. 2006 otiskly Lidové noviny na straně 14 malou zprávičku tohoto znění: Argentina – Policisté vyslýchali po pět dní papouška (upozorňuji 26. 4., nikoli 1. apríla). Zmíněný papoušek jménem Pepo, prozradil až pátý den, že patří Jorgemu Machadovi a nikoliv Juanu D., který si ho přivlastňoval. Konečné spravedlivé rozhodnutí ulehčil policistům papoušek tím, že zpíval hymnu sportovního klubu, kterému Machado fandil.
Nevím, kolik čtenářů si té zprávičky všimlo. Mladí se možná pousmáli. Na nás starší a staré z ní dýchlo něco kdysi důvěrně známého, domácky blízkého. To je přece soudnička! Řekli jsme si. Ten čas, kdy se tiskly soudničky pro nenáročné čtenáře, je nenávratně pryč. Tehdy se ještě dbalo na dobré mravy a – ehm – na noblesu. Soudničky se krčívaly skromně na předposledních stranách novin. (Dnes mnohdy obsadily strany titulní.)
Ve strašném čase, kdy v sousedním Německu zvítězil fašismus a denně odtud i z některých okolních fašizujících se zemí zněly urážky a výhrůžky našemu státu, posiloval naši důvěru a naději, že pravda vítězí, Karel Čapek kratičkými povídkami i typem soudniček. Také povídka o papouškovi Loře říkala: Občane, žiješ ve státě, kde nebyl zrušen a rozvrácen právní řád. To do našeho malého státu utíkají lidé, aby si zachránily životy a svobodně vydechly. I ta počestná vdova, která se pohádala se svým sousedem, se mohla hájit u soudu, když se cítí poškozena. On ten její soused totiž vlastnil papouška, a když vdova vyšla na pavlač, křičel ten necuda pták nadávky jako: „Ty couro, ty babo hambatá.“ Uznáte, že nebylo lehké pro soudce vyřknout spravedlivý rozsudek. Když papoušek ze své klece coby předmět doličný u soudu vyřvával své nadávky i na pana radu a slečnu písařku. Majitel ptáka pak musel zaplatit soudní výlohy a dostal trest čtrnáct dní podmíněně. Pravda, že naše země není jen vymyšlená naším prvním prezidentem, ale že máme právo na svůj stát, sice zvítězila až později, ale ideály, na kterých byl tento stát postaven, chápe a uznává většina našich občanů dodnes.
20. května 2006 uplynulo 72 roků od doby, kdy jsme si T. G. M. zvolili svým prezidentem počtvrté.
Ludmila Svátková