Ptačí chřipka je jedno z nejvíce medializovaných témat v současné době, přesto se zřídkakdy dovíme, že „pravděpodobnost onemocnění člověka ptačí chřipkou je extrémně malá“. Tuto skutečnost jsem převzal ze zpráv poskytovaných Státní veterinární správou ČR a Ministerstvem zemědělství a chtěl bych tím upozornit na státem deklarovanou skutečnost, že panika rozhodně není na místě.
Ptačí chřipka (nebo také „Aviární influenza“) je virové onemocnění postihující ptáky volně žijící i chované v zajetí (zejména drůbež). Vir ptačí chřipky je mezi ptáky široce rozšířen a má několik typů. V dnešní době je centrem pozornosti vysoce patogenní kmen H5N1. Nakažená zvířata mají dýchací potíže, trpí ztrátou chuti a hynou během 1 – 2 dnů. Pro zjednodušení můžeme říci, že se tato nemoc chová podobně jako normální chřipka u lidí. Lidé se můžou nakazit bezprostředním kontaktem s infikovanými ptáky.
Virus je poměrně labilní, k jeho zničení dochází již při 70°C po dobu 1 sekundy. Při dodržování běžných hygienických návyků je riziko přenosu minimální. Přenos na člověka z nakaženého volně žijícího ptáka nebyl dosud prokázán.
Proč nákaza pochází z Asie? Důvodů je hned několik: velká koncentrace lidí, plošně rozšířený chov drůbeže (včetně pohybu chovaných zvířat v domácnostech), nedostatečná hygiena a tepelná úprava drůbežího masa, pojídání v Evropě běžně nekonzumovaných částí těl ptáků (běháky apod.). Riziko přenosu nemoci v evropských podmínkách je podstatně menší.
Má smysl snažit se omezit přítomnost ptáků v blízkosti obytných prostor? Než si odpovíme na tuto otázku, je třeba uvědomit si, že všichni ptáci jsou podle evropské legislativy, tedy i té naší, obecně chráněni. Je tedy zakázáno jejich úmyslné usmrcování, odchyt, ničení hnízd a úmyslné vyrušování zejména v průběhu hnízdění. Všechny tyto aktivity jsou tedy nezákonné. To je první věc, kterou je třeba si uvědomit. Dalším aspektem je účinnost těchto snah a tedy i jejich smysl. Mnoho druhů ptáků je věrné svému hnízdišti (zejména jiřičky a vlaštovky). Odstraněním jejich hnízda neznamená, že nepřiletí a nebudou chtít znovu zahnízdit. Právě naopak. Navíc stálé rušení ptáků a znemožňování jejich hnízdění vede k oslabení jednotlivých ptáků v důsledku zvýšené snahy zahnízdit a tím mohou být potenciálně náchylnější k nemocím. Navíc pěvci jsou jednou z nejméně rizikových skupin ptáků. Největší riziko přenosu onemocnění hrozí od ptáků chovaných ve velkých koncentracích v zajetí (drůbež). Další rizikovou skupinou jsou vodní ptáci (labutě, kachny), protože virus ptačí chřipky přetrvává déle ve vodě (kam se dostane trusem nakažených ptáků) a navíc se tito ptáci sdružují do velkých hejn, kde je riziko přenosu větší (stejně jako v chovech v zajetí).
Ptačí chřipka je onemocnění, které bylo, je a bude mezi ptáky široce rozšířené. Se zlepšujícími se možnostmi jeho zjištění bude přibývat nálezů nakažených ptáků. Proces přenosu viru z ptáků na člověka je velmi složitý a je doložený pouze z chovů v zajetí. Při dodržování obvyklých hygienických zásad a běžné tepelné úpravy masa z drůbeže je možnost přenosu nákazy téměř nulová.
Nenechme se tedy zneklidnit medializovanými zprávami a věnujme se raději důležitějším věcem, než je izolování se od volně žijících ptáků a užívejme si jejich krásného zpěvu.
Další důležité aktuální informace naleznete na internetových adresách www.mze.cz, www.svscr.cz, www.ptaci-chripka.cz nebo na bezplatné informační telefonní lince Ministerstva zemědělství 800 100 415.
Hodně zdraví a ptákům zdar.
Ing. Jan
Procházka, Správa CHKO Kokořínsko