Mšenské fotbalové mládí si vyjelo do slovenských Západních Tater

1   Již několik let pořádá SK Mšeno spolu s oddílem rekreačního sportu  týdenní lyžařský výcvik pro mládež SK Mšeno  se zaměřením na sjezd a běžecké túry. V minulosti to byly Krkonoše, poslední dobou Jizerské hory, lyžařské středisko Severák. A protože většině účastníků se zdál Severák již malým kopečkem a běžkaři měli Jizerskou padesátku naběhanou poslepu, padl návrh uspořádat v letošním roce lyžařský výcvik ve Západních Tatrách na Slovensku, přestože cena byla vyšší. Členové dopláceli 2 800 Kč a SK dotoval každého člena 1 500 Kč. V pátek 27. ledna se na náměstí ve Mšeně sešlo 28 dětí ve věku 7 – 16 let, 7 vedoucích a nespočet rodičů, kteří se přišli na týden rozloučit se svými dětmi. Vše bylo naloženo do moderního autobusu, který přistavila cestovní kancelář  Sindibád, a ve 20 hodin všichni vyrážíme  na Západní Tatry – Roháče.

2   Devítihodinou cestu si každý krátil podle svého – od poslechu hudby přes sledování videa až po spánek. Ve dvě hodiny ráno přejíždíme bez problému slovenskou hranici, kde nás vítají bariéry sněhu, místy až po střechu autobusu. V 5 hodin ráno dorážíme na místo ubytování, když ještě předtím měníme naše peníze za slovenské. Již zde některým mladším žáků dělá problém se dorozumět.

   Po ubytování a odpočinku z cesty nás k polednímu vítá sluncem zalitá horská oravská vesnička Habovka. Orava se vyznačuje především svou krásou, civilizací téměř nedotčenou přírodou a proslulou oravskou srdečností a ochotou místních obyvatel, kterou poznáváme po celý pobyt. Již v sobotu odpoledne vyrážíme do 10 km vzdáleného lyžařského centra Spálená dolina, abychom okusili dva kilometry dlouhou a místy dost prudkou sjezdovku. Ti, kteří na lyžích začínají, zůstávají s J. Zabilanským a využívají pomalý vlek, dlouhý 300 m, nebo rychlejší 500 m dlouhý. Ti zkušenější jedou s J. Guttenbergem sedačkovou lanovkou na 1 500m vzdálený vrchol, kde je čeká lyžování a další, 800 metrů dlouhý vlek. Zatímco žáci sjíždějí sjezdovku najednou, vedoucí musí po cestě i třikrát odpočívat. Velká výhoda je to, že u lanovky se netvoří po celý týden žádné fronty, a tak je lyžování jedna radost.

3   Běžkaři zatím vyrážejí po stopách okolo Habovky tak, abychom se všichni v pět odpoledne sešli na chatě. Unavení jak z cesty, tak po prvním zážitku z lyžování usínáme brzo. Každý den ráno v 10 hodin odjíždíme společně do Spálené doliny, aby 5 lidí doplnilo zbytek běžkařů a naučilo se jiný styl lyžování. Zatímco ostatní využívají slunné počasí na sjezdovkách, vyráží skupina běžkařů za poznáním slovenských krás.

   V neděli jede první skupina přes 5 km dlouhou Roháčskou dolinou, kde závěr doliny tvoří  typicky založený ledovcový kotel velkých rozměrů a svým bohatstvím ledovcových forem představuje jedinečnost této doliny. Přes národní přírodní rezervaci Roháčské pleso míříme domů. V pondělí vybíháme do Jamnické doliny, která je jedna z nejdelších v jižní části Západních Tater. Přes Žiarské sedlo a Žiarské pleso (1835 m n. m.) sjíždíme k autobusu a poté společně do našeho penzionu. Po večeři někteří hrají karty, jiní se koukají na televizi nebo filmy z videa.

4   V úterý další část běžkařů navštěvuje při své běžecké túře jedinečné Oravské muzeum lidové dědiny v přírodě. Tvoří ho převážně vzácné objekty lidové architektury z 11 obcí zatopených vodní nádrží Liptovská Mara. Ve středu se obzvlášť všichni těší na odpoledne, kdy se jedeme koupat do termálního koupaliště v Oravicích. Dopoledne jsme si však lyžování nenechali ujít. Běžkaři vyjeli sedačkovou lanovkou, dolů šli mimo sjezdovku pěšky strmým kopcem, často padali, ale dolů sešli bez úhony. Termální koupaliště nás přivítalo oparem nad bazénem, voda v něm měla 38–40 stupňů, zatímco mimo bazén bylo –10 stupňů. Nevadilo nám to ani při skotačení na sněhu. Ve čtvrtek jsme pozorovali, že se blíží konec, a tak jsme užívali další slunečné počasí. Běžkaři si vyšlápli na Ťatliakovu chatu (1 360 m n. m), aby zjistili, že i uměle udělané Ťatliakovo jezírko je zamrzlé. 

5   Je zde pátek poslední den, na sjezdovce je rušno. Jak na Slovensku, v Polsku tak i v Čechách jsou pololetní prázdniny. Hlavně Poláků se sjelo hodně. Běžkaři vyrážejí na svou poslední túru  na Roháčský vodopád. Pod kopcem ale musíme sundat běžky a do strmého krpálu jdeme s běžkami na zádech. Ani to nejde, a tak v půli kopce necháváme běžky zapíchnuté ve sněhu a dál pokračujeme mnohdy po čtyřech. U cíle by nás měl čekat  nejvyšší vodopád v Západních Tatrách. Místo krásně bublající vody však vidíme 23 metrů vysoký ledopád, ale i tak to stálo za tu námahu. Sjíždíme do chaty ještě utratit poslední peníze za suvenýry a přichází na řadu balení. Poslední večeře a ve 23 hodin vyrážíme domů.

6   V sobotu ráno v 8 hodin nás již čekají netrpěliví rodiče, abychom mohli konstatovat: Zdrávi dojeli  až  na dva. Zdeněk Saska si při své bravurní jízdě zlomil klíční kost a vedoucí Pavel Vaněk při uklouznutí v bazénu a záchraně fotoaparátu upadl tak nešťastně, že si zranil loket, kam dostal infekci. Zájezd se vydařil a všichni se těšíme za rok. A kam??? Přece znovu na Slovensko.

   Sportovní klub Mšeno děkuje touto cestou všem sponzorům kteří přispěli na tento lyžařský výcvik, dále pak vedoucím a instruktorům – sjezd: Jiří Guttenberg, Jiří Zabilanský, Pavel Vaněk. Běžky – Milan Koloc st., Milan Koloc ml., Luboš Nechyba, Marek Mach.