V závěrečném dílu rozhovorů s herci Divadelního sdružení odpovídá Václav Novák
Posledním aktérem
v řadě rozhovorů s herci Divadelního sdružení je Václav Novák. A protože v
předchozích číslech Mšenských novin zpovídal všechny své kolegy právě on,
tentokrát se úlohy obrátily a každý z jeho divadelních partnerů mu položil
vlastní otázku.
Jaroslav (režisér)
Vaše role v
nové hře je naprosto jiná než role, již jste realizoval ve hře Ze života
hmyzu. Vyhovují vám tak rozmanité charaktery? Ostatní psali, že jsem jim
vybral role "na tělo". To asi není váš
případ?
Rozmanité role mi vždy rozhodně
vyhovovaly a jsem za ně rád. I když přiznávám, že nejraději hraji záporné
postavy. Role Tuláka byla tak zajímavá, že musím pro tentokrát učinit výjimku.
Co se týče postavy Clauda, který zrovna nemá ryzí charakter, má přesto určitě
hodně z mých vlastností, i když přiznat to není vždy právě nejpříjemnější. Takže
i v tomto případě jste se zřejmě v obsazení rolí nemýlil. A myslím, že právě
obsazení rolí je v této hře váš „majstrštyk“.
Miloš (Stanley)
Václave, jak se
Ti hrají lechtivé scény s našimi krásnými kolegyněmi? Není Ti líto, že jich mám
ve hře o trochu víc než Ty?
No, tak to je typická
„jírovská“ otázka. Něco podobného jsem od tebe čekal. Lechtivé scény... Odpovědí
tě ale možná trochu překvapím. Já to vlastně ani jako moc výjimečnou záležitost
nevnímám, pro mne je to prostě část hry, která se musí přesvědčivě zahrát stejně
jako ostatní. I když nutno přiznat, že při současném obsazení ženských rolí je
to určitě ta část příjemnější, což bohužel nebývá ve všech divadelních souborech
pravidlem. Co se týče druhé části otázky, je mi to dost líto. Myslím ale, že je
to tak spravedlivé. Jsi přece jen o něco mladší, vtipnější a šaramantnější než
já. Takže je to ve správných rukou.
Hanka (Brenda)
V této hře jsi měl za úkol
zastupovat režiséra v jeho nepřítomnosti. Kdyby sis mohl vybrat, co bys
upřednostnil – herectví, nebo režii?
Ano, režijně jsem
zastupoval pana Jaroslava především v počáteční fázi zkoušení, kdy jsme pro
představení rozpracovávali naše režijní nápady. Potom už přebral otěže plně do
svých rukou on. Některé naše nápady ponechal, některé pozměnil. I když vlastně,
jak o tom teď přemýšlím, většinu pozměnil. A to určitě několikrát (smích).
Asistenci režie jsem si v životě vyzkoušel poprvé a musím říci, že je to
zajímavá a tvůrčí činnost. Je k ní ale potřeba čas a klid, aby se scény dobře
promyslely a měly svou logiku. Což ale člověk většinou moc nemá, pokud v té hře
také hraje. Takže bych prozatím raději zůstal u herectví. I když nevylučuji, že
bych si v budoucnu nějakou malou režii vyzkoušel, musela by to ale být „srdeční“
záležitost.
Járinek (hoteliér Heinz)
Co ti tato hra
přinesla do osobního života?
Tak prozatím spíše úbytek
času a pozdní příchody domů jako všem ostatním. Ale věřím, že to plně vyváží
radostí z představení, až hru dokončíme, a množstvím divadelních štací. Potom
také další údiv nad svými kolegy, protože bych nikdy neřekl, že tady najdu tolik
opravdových divadelních talentů. To v této hře opět potvrzují a tímto pro ně
skládám svůj otevřený hold.
Jirka (vrátný Karak)
Jak vnímáš postavení
našeho divadelního spolku v kulturním životě našeho
města?
Já ho od počátku vidím jako široké společenství
lidí, kteří mají zájem o kulturu všeobecně a to také koresponduje se začleněním
našeho spolku pod křídly Sokola. Tato idea se sice ne až tak zcela podařila, ale
doufám, že se to zlepší. A ačkoli se nám průběžně nevyhýbají určité vnitřní
problémy, myslím, že se nám trochu povedlo rozhýbat místní kulturní podhoubí,
byť možná jen příkladem, že to jde.
Jana (Helga)
Vašku, ne všichni možná vědí, že
jsi dlouhou dobu působil u neratovické skupiny historického šermu Armatus. Nyní
se více věnuješ divadlu. Jaký je rozdíl mezi těmito dvěma koníčky, mezi
společností herců a šermířů?
Historický šerm jsem
opravdu dělal hodně dlouho, celých patnáct let. Prošel jsem ve skupině několik
postů, od řadového člena až po vedoucího. Téměř souběžně s tím jsem už ovšem
také hrál divadlo v neratovickém souboru Havlíček. Proto jsem srovnával téměř
neustále. A vyhrálo nakonec divadlo, protože historický šerm má podle mého
názoru velmi omezené scénické prostředky, a já jsem chtěl jít dál. Je ale velmi
zajímavý, pokud proniknete do jeho techniky, kde jde ve vrcholné podobě
prakticky už o geometrii v pohybu. To už ovšem není nic pro běžného diváka. Obě
společnosti se těžko posuzují. Obecně bych ale řekl, že šermíři jsou spíše
zemitější nátury než herci.
Katka (Simone)
S kým se ti na jevišti lépe
hraje, s muži - herci, nebo s ženami - herečkami? Nebo se
mnou?
Myslím, že jsem to takhle nikdy nerozlišoval.
Důležité pro mne vždy bylo souznění hereckých partnerů a radost ze vzájemného
kontaktu. To je ale podobné jako v civilním životě. K vrcholům mého hraní ale
určitě počítám partnerství s obrovsky talentovanou herečkou Marií Živnou z
neratovického souboru Havlíček, kterou mohli místní diváci několikrát
spatřit i u nás. Pokud jde o naše společné hraní, řeknu ti to krátce: „Oheň a
voda“ taky moc nejdou k sobě, ale jsou v lidském životě už tisíce let. A o
životě přece divadlo je!