Letos jsme Den učitelů oslavili netradičním
způsobem - téměř celá devátá třída měla ve středu poznat, jaké to je učit žáky
na naší škole. Před první hodinou jsem se na moc necítila, bála jsem se,
že něco zapomeneme apod. Já a Tereza jsme první hodinu učily ve čtvrté třídě, a
to na anglický jazyk. Zadaly jsme předem připravené úkoly a pustily se do
toho... Ta první hodina byla ještě taková nejistá, ale děti byly zabrané do
práce tak, že ani nepostřehly naši nervozitu, která zprvu panovala.
Tak tedy uf, první hodinu jsme přežily, ale čekala jsem, že
to bude horší. Druhá hodina byla skvělá. Třetí třída, kterou jsme měly na čtení,
byla tak bystrá, že jsme jim s Terezou nestačily vymýšlet nové úkoly. Ta
aktivita! Hlásili se jeden přes druhého, aby mohli číst. Ten, kdo si nevěděl
rady, se zeptal. Doufám, že mě to ve třetí ještě taky tak bavilo! Myslím si, že
třeťáci byli spokojeni stejně jako my.
Po velké přestávce
nás čekali opět čtvrťáci. Ve třídě jich je strááášně moc! Vyučovaly jsme tam s
Terezou matematiku. Má slabá stránka, ale ve čtyřce snad ne! Tam to byla
taky bomba, jak měli zájem, např. jít k tabuli, ne jako u nás v devítce! Já bych
tuto třídu v žádném případě nezvládla! Poslední hodina se odehrála v sedmé
třídě, té jsem se bála nejvíc, nakonec se stala tou nejlepší ze všech. Myslela
jsem si, že v sedmičce učení budou „flákat“, že budou křičet a nedávat
pozor, ale byl to pravý opak. Ta třída byla úplně v pohodě. Dostali test a vůbec
jsme o nich nevěděly...
Celé čtyři hodiny bych shrnula tak,
že to bylo skvělé zpestření - jak pro žáky ,tak pro nás! Úplně jsem žasla.
jak je výuka baví... No jen doufám, že jim to vydrží.
Petra Čotiová,
Tereza Doležalová, IX. třída