Rozhovor s hercem a
muzikantem Milošem Jírou
Miloši, z
posledního rozhovoru s režisérem Víznerem byla cítit určitá skepse k práci ve
vašem souboru. Jak se na tuto věc díváš ty?
Z pohledu
pana režiséra Víznera je opravdu trocha skepse na místě. Po předešlé práci s ním
(na hře ,,Ze života hmyzu“) již vím, že on nám nic neodpustí a bude chtít, aby
tato nová hra byla přinejmenším na stejné úrovni, ne-li lepší. To samozřejmě
klade zvýšené nároky i na nás, na herce. Samozřejmě práci máme ztíženou i tím,
že dvě herečky včetně pana režiséra dojíždějí. Ale zkoušky jsou již v plném
proudu. I my herci se v době režisérovy nepřítomnosti snažíme vymýšlet nové
režijní nápady. A musím přiznat, že to mě – a myslím i ostatní – baví. Zbytek
ukáže čas, a jak bych šalamounsky řekl, do premiéry ještě není tak blízko.
Profesionálně se věnuješ hudbě, ve svém volném čase
pak divadlu. Určitě můžeš do jisté míry srovnávat. Jak bys hodnotil oba přístupy
k umění?
Určité aspekty jsou totožné, ale jinak se
velmi liší. Společné je to, že člověk předstupuje před obecenstvo s tím, aby je
co nejvíce zaujal, pobavil, dostal se do jejich povědomí a za to byl oceněn. To
znamená věnovat oběma činnostem spoustu volného času a i finančních prostředků.
U hudebníků mého typu – v případě, že hrají se stabilní kapelou – se nacvičí
kmenový repertoár, se kterým se vystupuje. Repertoár se pak obměňuje podle
oblíbenosti a popularity jednotlivých písní. V případě hostování u jiných
hudebních těles s různými žánry už je to trochu těžší. To pak člověk musí hodně
,,máknout“, protože jde hrát s již sehranými hudebníky, a ti jen tak
neodpouštějí. Ale mě to baví, protože člověk zkouší pořád něco nového a sám sobě
si dokáže, zda na to má.V divadle, alespoň našeho amatérského typu (v jiném jsem
nehrál, nemám možnost srovnání) se za půldruhého roku nacvičí hra a její
životnost je závislá bezpodmínečně na všech zainteresovaných. Myslím tím jak
herce, režiséra i technický personál bez rozdílu. V případě výpadku kohokoliv z
těch, které jsem jmenoval, je představení velmi ohroženo a troufám si i říci, že
i celá naše práce může přijít vniveč. Zde není možno jen tak sehnat záskok.U
hudebníka není zas až tak důležité, jak vypadá, nebo jak je starý, ale u dané
postavy je. A jak bych zhodnotil oba přístupy k umění? To je jednoduché.
Chceš-li být dobrý, musíš na sobě neustále pracovat. Jestli pak opravdu budeš
dobrý, to nejlépe ocení ti, pro které to vlastně všechno děláš – publikum.
Jsi určitě nejpilnějším čtenářem scénáře nově
studované hry, jak bys ji charakterizoval?
To jsi mě
trochu zaskočil. Proč si myslíš, že zrovna já jsem nejpilnějším čtenářem
scénáře? Ale jestli si to opravdu myslíš, tak mě to docela udělalo radost a
pobavilo. Pravdou je, že má postava se vlastně prolíná celou hrou, a tedy nemohu
některé pasáže zcela vynechat, a tak o hře mám již svůj názor. Jsem vděčný panu
režisérovi Víznerovi, že ačkoliv není až takovým zastáncem, jak bych tak řekl,
„lehčího žánru“, tuto hru nám vybral a uvolil se ji i režírovat. Mně osobně
kápnul do noty a myslím si, že nejenom mně.Je to humorný příběh lidí, kteří se
dostanou do komických, pro ně někdy i trapných situací, které se však mohou
přihodit komukoliv z nás. Někdo se z nich dostává lépe, někdo je nese hůře, a to
vše je okořeněno choulostivými scénami, které končí až posteli. Myslím si, že je
opravdu na co se těšit. 
Režisér tě už podruhé obsadil do „manželské“ role s tvou životní partnerkou.
Myslíš, že je to náhoda? A ovlivňuje to nějak tvůj osobní život?
Já si myslím, nevím tedy jak moje partnerka, že to je
úžasný. Mně se hraje daleko lépe, uvolněněji a nemusím se při intimních
situacích nijak kontrolovat a nikoho to neurazí. Nevím, jestli je to náhoda, ale
to režisérovo obsazení nám vždycky sedí, tak se mu asi jevíme, že opravdu
patříme k sobě. Ale tuhle otázku jsi měl dát panu Víznerovi. Rád bych věděl, co
na to on. Asi se ho na to sám zeptám. Náš osobní život to neovlivňuje vůbec,
jenom v tom, že v různých situacích, které trochu korespondují s některou hrou,
používáme nacvičené repliky, a to je docela zábavné. To ale myslím dělají i
ostatní herci včetně těch profesionálních.
Co bys
popřál Divadelnímu sdružení do nové sezony?
Abychom
všichni vydrželi, byla dobrá parta a novou hru co nejdříve Mšeňákům ukázali. A
už mě netrap, víš přece, že musím jít číst scénář...
(smích)
Václav Novák