Jsme tu doma

Manžele Kolářovy jsem v jejich pokoji v mšenském Domově seniorů doslova „přepadl“ v pátek 20. února. Právě trávili poklidnou chvilku a chystali se na oběd. Ve tvářích obou manželů jsem nalezl spokojený úsměv – a proč to neříct – i velké štěstí… Povídali jsme si dobrou půlhodinku, paní Olga i pan Jaroslav se vzájemně doplňovali, a tak mi snad prominou, když tentokrát nebudu jejich odpovědi přísně rozlišovat.

Kdy jste se nastěhovali?
„V Domově seniorů jsme od 2. února. Byli jsme velmi příjemně překvapeni, když se penzion otevřel. Přidělili nám krásný dvoulůžkový pokoj, ve kterém se nám moc líbí. Vynaložené prostředky jsou skutečně vidět. Necítíme se tu jako v penzionu, ale spíše jako na rekreaci.“

Váš pokoj mi připadá velmi útulný…
„Nám také, vždyť tu máme i několik svých věcí. Na stěnách visí obrázky, které máme rádi, díváme se na vlastní televizi, vy sedíte v křesle pro hosta před psacím stolem, na němž leží stařičký psací stroj. Zkrátka, aby se tu každý cítil jako doma, musí si bydlení zařídit podle svého.“

Při zmínce o psacím stroji mě, pane Koláři, napadá otázka: Stále ještě veršujete?
„Verše píšu celý život, a tak teď, když mám trochu více času, se mohu svému koníčku plně věnovat. Vždyť i manželka mě podporuje v psaní. Do redakce Mšenských novin jsem už poslal báseň Můj první dojem (uveřejňujeme ji na této straně).“

Co kromě básní připravujete v penzionu nyní?
„Chystáme oslavu Mezinárodního dne žen, píšu veršované gratulace s kytičkou na obrázku. Byl tu i pan farář z Nebužel, sloužil mši za paní učitelku Gregorovou, promluví i na posledním rozloučení s ní.“

Často se říkává, že láska prochází žaludkem. Jak se vám o něj starají?
„Připadáme si jako v prima hotelu. S kvalitou jídla jsme nadšeni, i jeho množství je plně dostačující. Spíše musíme kuchařky brzdit, abychom vše snědli. Pohádkové jsou nejen polévky, ale i ostatní jídla. Včera jsme měli velký ,hit' – špagety po milánsku na pomerančích. Moc jsme si pochutnali.“

Personál je tedy velmi vstřícný…
„A nejen v kuchyni, to musíme potvrdit. Je tu vzorný pořádek, denně se vytírá. Všichni pracovníci se o nás pečlivě starají. Nemáme nejmenší důvod si stěžovat.“ Jak tedy hodnotíte své první tři týdny? „Nejdůležitější je, že jsme zůstali doma, ve Mšeně. Stačí vyhlédnout z okna, uvidíte Vrátenskou hru a hned je vám dobře.“

Za rozhovor poděkoval
Karel Horňák
fotografoval Václav Novák