Na domě vedle hasičské zbrojnice je pamětní deska Augustina Heřmana, jednoho z prvních vystěhovalců do Ameriky. Byl synem posledního husitského faráře při kostele sv. Jana - Abrahama Heřmana, který musel po bitvě na Bílé hoře opustit s rodinou Mšeno. Jeho syn Augustin se stal jednou z nejvýznamnějších postav českých vystěhovalců ve Spojených státech amerických. Otec a syn se v daleké cizině vždy hlásili k odkazu Mistra Jana Husa a k rodné vlasti. 
Po svém příchodu do Ameriky začínal Augustin jako nezávislý kupec obchodující s kožešinami, tabákem a dalším zbožím. Zakrátko se stal největším vývozcem tabáku v Americe a jako první zavedl v holandské kolonii pěstování indiga (modré barvivo z kořenů, používané původně k výrobě inkoustu a k barvení tkanin). Působil také jako pirát v Karibiku (viz. externí stránky La Grace). V roce 1647 jej nejvlivnější osobnosti dnešního New Yorku vybírají do správní rady města. Proslul totiž znalostí několika světových jazyků a pro své diplomatické schopnosti byl často posílán tehdejšími guvernéry do sousedních kolonií. Na těchto svých cestách po Americe si oblíbil anglický Maryland a když přišel s nabídkou zpracovat podrobnou mapu této provincie, neváhal lord Baltimore přidělit mu část území právě v tomto státě. Tak vzniklo na více než 25 000 akrech doslova ¨české panství¨ (Bohemia Manor), jak své pozemky Heřman nazýval. Na mapě Marylandu a sousední Virgínie pracoval téměř deset let. Její originál je dodnes uchován v Britském muzeu v Londýně. Zpracování Heřmanovy mapy ocenil později samotný George Washington, první prezident USA. Tento vyučený zeměměřič oceňoval zejména přesnost a eleganci mapy. Jako prozíravý člověk s podnikatelskými sklony navrhl Augustin Heřman vybudovat kanál mezi zálivy Chesapeaku a Delawaru, aby tak urychlil trh mezi oběma oblastmi. Tato jeho myšlenka byla posmrtně realizována v 19. století.
Město Mšeno si je vědomo významu tohoto svého rodáka. Již v roce 1935 uctilo jeho památku a na místě někdejší utrakvistické fary mu odhalilo pamětní desku. Dr. Miloslav Rechcígl prostudoval velké množství genealogických dokumentů rodiny Heřmanovy a podařilo se mu identifikovat 22 amerických zákonodárců včetně 10 senátorů, kteří jsou přímými potomky tohoto předního českého emigranta v Americe. Augustin Heřman zásadně připojoval k svému jménu latinský přídavek ¨Bohemiensis¨, aby vyjádřil a podtrhl svůj český původ, k němuž se vždy hrdě hlásil.
Na rodném domě - čp. 260 - se nalézá pamětní deska slavného barytonisty Jana Křtitele Píška. Jan Píšek se narodil 14. října 1814 ve Mšeně. Po pohnutém životním zápasu a velkých uměleckých nesnázích zakotvil roku 1842 jako doživotní pěvec divadla ve Stuttgartu, odkud podnikal časté koncertní zájezdy do Holandska, Rakouska i Anglie. Pro svůj nádherný hlas byl všeobecně uznáván a nazývali ho "králem barytonů". Jeho velkou zásluhou bylo, že proslavil naši národní hymnu "Kde domov můj" i další národní písně v zahraničí (např. i na dvoře britské královny). Ačkoli prožil v Německu 37 let, zůstal až do posledního dechu nadšeným českým vlastencem. Zemřel 16. února 1873. Vděčný mšenský zpěvácký spolek "Vyšehrad" nechal roku 1891 zhotovit již zmíněnou pamětní desku na zpěvákův rodný dům.
František Stanislav Hulicius (1825-1894) - národní buditel a publicista, zakladatel mšenského Sokola.
V roce 1938 byla odhalena pamětní deska prof. dr. Josefu Ladislavu Píčovi, rodákovi ze Mšena, slavnému archeologovi, který žil v letech 1847-1911. Byl zakladetelem české prehistorické archeologie a známým evropským učencem. Prováděl i archeologický průzkum blízkého Hradska. J. L. Píč byl ředitelem archeologických sbírek Muzea Království českého, řádným profesorem Karlovy univerzity a členem mnoha zahraničních vědeckých institucí. V období sporů o pravost Rukopisů královédvorského a zelenohorského stál na straně obhájců jejich pravosti. V tomto vypjatém zápase neunesl tíhu omylu a zemřel dne 19. 12. 1911 vlastní rukou.
Josef Bedřich Cinibulk - se sice nenarodil ve Mšeně (leč v Býkvi u Mělníka, r. 1876), kam se přistěhoval v roce 1904, výrazně se však zapsal do jeho dějin, především na kulturním poli. Tento učitel byl (spolu s Augustinem Janatkou a dalšími) nadšeným propagátorem turistiky na Mšensku-Kokořínsku, byl autorem prvních průvodců po tomto kraji. S ředitelem školy Plickou pořídil plánky cest ze Mšena a Kokořínským údolím (celkem 12) a tyto vlastnoručně označkoval. Se školní mládeží upravil Debř jako námět na přírodní park. Podílel se na výstavbě pomníků J. A. Komenského, Jana Husa (v roce pětistého výročí jeho upálení) i na přípravě odhalení pamětní desky J. L. Píčovi, o jehož životě a díle vydal pamětní spisek. Jako zanícený sokol byl hnacím motorem stavby mšenské sokolovny v letech 1. světové války. Na splácení značného dluhu z této stavby založil a provozoval s L. Rokosem ml. biograf. Měl značný podíl na stavbě nové školy, spolupracoval i na výstavbě skupinového vodovodu ze Stříbrníku, zasadil se i o výstavbu sanatoria a rozhledny „Na rovinách“. Působil 35 let v „Okrašlovacím spolku pro Mšeno“. Byl i organizátorem četných výstav a autorem mnoha spisků s regionální tematikou. Když 14. července 1944 zemřel, kráčelo za jeho rakví Mšenem 1200 lidí a společně vyzváněly zvony na evangelickém i katolickém kostele. Na jeho počest byla v roce 1946 odborem KČT ve Mšeně vybudována okružní turistická „Cinibulkova stezka“.
Článek o J.B.Cinibulkovi v Mšenských novinách.
Anna Štolfová (1852-1932) se odstěhovala do USA se svými rodiči v roce 1867. Vynikla jako organizátorka a vůdčí duše „Českého národního sdružení“ v zápase o vytvoření samostatného státu po roce 1914. Stála v čelních řadách americké revoluce za svobodu naší vlasti. Zahynula tragicky smrtelně zraněna tramvají v Chicagu.
Julie Píšková se narodila ve Mšeně 17. května 1847. Tato dcera dlouholetého starosty města Karla Červenky se po různých životních nesnázích usadila v USA. Zde se později provdala za bývalého mšenského mydláře Jana Píška, majitele rozsáhlé farmy v Dakotě. Po onemocnění manžela se spolu vrátili se sokolskou výpravou v roce 1920 do vlasti. Po smrti chotě se vrátila do rodného Mšena, do jehož vděčné paměti se zapsala krásným způsobem. Ze svého bohatého jmění podporovala finančními dary mnoho ušlechtilých cílů - velkým finančním darem položila základ k městskému sirotčinci, významně přispěla na zbudování českobratrského kostela, darem přispěla Československé církvi ve Mšeně, Sokolu ke splátkám nové sokolovny, divadelnímu spolku „Mácha“. Nově zřízeným školám Masarykovým zařídila slavnostní sál a postavila pomník Masarykův před jejich průčelí. Zaplatila pomník padlým a přispěla i mnoha ostatním mšenským spolkům a institucím. Podporovala všechny humánní a ušlechtilé snahy ve Mšeně.
Dr. Josef Janatka - ředitel strojíren Breitfeld a Daněk (pozdější ČKD), mšenský rodák, který se podílel na založení Národního technického muzea v Praze a velkou měrou přispěl k výstavbě školy ve Mšeně v roce 1924.
T. F. Šimon (1877-1942), grafik a malíř, profesor.
Mistr T.F.Šimon (nar. Tavik František Šimon 1877), profesor malířské akademie pražské, grafik světového jména, prožil ve Mšeně své dětství a jinošský věk. Napsal o něm: „Mšeno vybavuje v mysli mé mnoho vzpomínek na nejkrásnější úsek mého života – probouzejícího se mládí, jinošských snů, tužeb a ideálů, jež vyrůstaly v prostředí a kraji přímo stvořeném pro citlivou duši uměleckou.“ Jinde opět: „Cítím odůvodněnou příchylnost k Vašemu městu, jako někdejší jeho občan, který se snad až příliš toulal po světě, ale který vždy rád vzpomíná na místo, jeho romantické okolí a jeho přátele, kde prožil jsem své radostné mládí.“ V letech 1926 a 1927 podnikl jako umělec–výtvarník cestu kolem světa. Bohaté a mocné dojmy z ní a osobní umělecký vztah svůj k novému a nejvýš zajímavému prostředí uložil v poutavé knize: „Listy z cesty kolem světa“. Ojedinělé umělecké toto dílo s reprodukcemi autorových kreseb vydalo r. 1928 nakladatelství J. Otto v Praze.
28.dubna 1940 dostalo se Mšenu krásného kulturního přínosu. Vystavoval v tělocvičně milý náš profesor malířské akademie T.F.Šimon soubor svých leptů. Úvodní slovo k výstavě měl
J. Cinibulk, který mistra jménem města uvítal a shromážděným význam Šimonův pro české i světové umění naznačiti se pokusil. V intimním vztahu Mšena k velkému umělci uvedl, že Mšeno zove jej s radostí svým - neboť prožil v něm mladá svá léta, od nás šel na pražskou malířskou akademii – k nám se vracel po jejím absolvování k svým drahým rodičům a odtud rozběhl se na studijní cestu svou do Dalmácie a Italie, jež byla počátkem uměleckého jeho vzestupu v mistra slaveného i daleko za hranicemi rodné země.
Mistr Šimon přednesl potom četným, pozorně poslouchajícím přednášku, ve které vylíčil postup všech technik leptových i dřevorytu a v přátelském rozhovoru při své noblesní dobrotě a srdečnosti setrval se svými známými ve výstavní síni.
Jednatel referuje, že s ředitelem Cinibulkem přednesli ve Mšeně přítomnému mistru T.F.Šimonovi prosbu, aby vlastní rukou vytvořil pro Mšeno propagační plakát. Mistr s příkladnou ochotou svou slíbil tak učiniti. Vzhledem k pohnuté době a nesnadnostem tiskovým byla věc ta – pohříchu – na neurčito odsunuta. (Pramen: publikace Spolku Romanov 1934, 1944).
Rodiče T.F.Šimona žili v čp. 138 v Karlově ulici, jeho otec Antonín zemřel ve Mšeně v roce 1912, pohřben je však na Olšanských hřbitovech v Praze.
Výtečné zahraniční stránky o TFŠ (ext. odkaz).
Anna Bayerová (1852-1924), lékařka. Narodila se ve Vojtěchově v rodině sládka místního pivovaru. Byla jednou ze dvou prvních lékařek v Čechách (a vůbec vysokoškolsky vzdělaných žen). Zasloužila se mj. o vybudování Čs. Červeného kříže.
ext. odkaz ve Wikipedii.
Rudolf Vomáčka (* 16. 4. 1847 Mšeno), stavitel, památkář. Studoval stavitelství na české technice. Podílel se na mnoha projektech, obnově a rekonstrukcích objektů v naší zemi (Poděbrady, Příbram, Oloví u Sokolova, Praha-Malá Strana, Nýřany, Libenice u Kolína, Kutná Hora), vedl stavbu Fyzikálního ústavu české techniky v Praze, navrhl stavbu gymnázia v Praze - Žižkově. Stal se proslulým architektem, znalcem a konzervátorem českých památek. Na výstavě architektury a inženýrství v Praze v roce 1898 získal státní stříbrnou medaili, v roce 1900 byl jmenován do Ústřední komise pro bádání azachování uměleckých a historických památek, v roce 1903 byl titulován již jako vrchní stavební rada.
Další významní rodáci :
Ludevít Peer (1847-1904), koncertní mistr na violoncello
František Bíza, akademický malíř, odkaz na Wikipedii
Anna Frýdlová, slavná operní zpěvačka
Adalbert Živný, první a jediný učitel hry na klavír Fr. Chopina
Ludvík Böhm (1835-1908), učitel a publicista
Jiří Zahajský, herec, odkaz na Wikipedii
Použitá literatura:
Karel Červenka: "Památky města Mšena", 1878
Josef Tichý: "600 let města Mšena", 1967
publikace Spolku Romanov (1934, 1944)