Capri byl ostrovem římských císařů

Před patnácti lety mě zlákalo putování po Sicílii... Je začátek července, vyrážíme z Prahy a po 22 hodinách strastiplného autobusového putování zastavujeme v přístavu Sorrento v Neapolském zálivu. Po chvíli čekání a pozorování krás Sorrenta nastupujeme do většího trajektu a za necelou hodinu plavby vysedáme na Capri v přístavu Marina Grande. Tady mám řadu možností, co z toho nepřeberného množství krás ostrova navštívit. Byl jsem tu už před čtyřmi lety, tehdy jsme projížděli Neapol a okolní města. Prošli jsme tenkrát podrobně západní a severní část ostrova Anacapri včetně centrálního náměstí Pizza Umberto, tam tedy nepůjdu.

Získal jsem několik lidí, které neodradil strmý kopec opačné části ostrova zvané Capri, a vyrážíme. Sraz máme za šest hodin zase v přístavu, to bude na podrobné prozkoumání bohatě stačit. Ještě před tím si ale nemůžeme nechat ujít plavbu kolem celého ostrova. Lodí tu kotví spousta a lodníci se hlasitým halekáním snaží nalákat turisty právě na tu svou. Vybrali jsme toho nejukřičenějšího, na jeho loď se pohodlně všichni vejdeme, a už se houpeme na pobřežních vlnách.

Celý vápencový ostrov vyzvednutý v dávných dobách ze dna poměrně mělkého moře je provrtán několika od mořského příboje vyhloubenými jeskyněmi. Názvy dostaly podle barvy vody v nich. Tu způsobuje hloubka vody a také složení dna. Vplouváme do Grotta Verde a Grotta Bianca, to znamená Zelená a Bílá jeskyně. Za chvíli se před námi objevuje dominanta ostrova, tři špičaté skalní bloky vystupující blízko pobřežních skal. Jmenují se Faraglioni a obloukem v prostředním z nich proplouváme. Nádhera! Asi po hodině se dostáváme k té nejslavnější jeskyni, Grotta Azzurra. Tam by velký člun neproplul, turisté musí po trojicích a s lodníkem přelézt za docela slušného houpání do malých pramic a nízkým otvorem se vleže vsoukat do jeskyně. Po několika metrech se mohou posadit a kochat se nádherou asi padesát metrů dlouhé jeskyně. Dnes se tam nedostaneme, čeká tu fronta asi stovky lodiček, to je prý na dvě hodiny. Nevadí, byl jsem tu před čtyřmi lety, dovnitř jsem se dostal a tu nádheru mám stále v paměti. Pokud tam vplujete při jasné obloze a dopoledne, jeskynním průchodem svítí dovnitř slunce. Světlo se pak odráží od mělkého dna a celý vodní prostor září neskutečné krásnou azurovou barvou. Jeskyně má dokonalou akustiku, šplouchající vlny narážejí na vnitřní stěny a zní to jako rytmická hudba. Lodníci hlasitě zpívají místní známou píseň Santa Lucia, všichni se samozřejmě přidávají a je z toho dokonalý umělecký zážitek. Nepřeháním!

Vracíme se kolem vysokých skalních stěn do přístavu a vyrážíme za poznáváním krás ostrova. Většina lidí jde na západní vrchol, ten se jmenuje Anacapri. Tam se nalézá malé torzo vily císaře Augusta. Já získávám několik mladších a budeme ve vedru šplhat na opačný vrch ostrova, Capri. Cesta je drsná, ale nádherná. Tělo můžeme ochlazovat u řady fontánek s pitnou vodou a po hodině stojíme na vrcholu u zbytků vily císaře Tiberia Villa Iovis. Název ostrova Capri pochází z latinského výrazu Caprea, to znamená vila. Tato je o dost větší než Augustova a zachovalo se z ní i několik celých zdí. Máme tu rozhled na celý ostrov, na další ostrovy Ischia a Procida. Všude pod námi jsou stráně posety honosnými vilami prominentů z Itálie i jiných koutů světa. Bydlet tady asi nebude nic pro obyčejné smrtelníky. Chvíli si sedneme a kocháme se pohledy na vrch Monte Solaro na Anacapri, Neapol a nádherné, azurově modré moře. Dostáváme se na okraj skalní vyhlídky, která spadá do moře a je téměř kolmá. Voda šplouchá tři sta metrů pod námi, na moři se to malými lodičkami jen hemží. Tiberius prý z této skály nechával shazovat své odpůrce, a nebylo jich málo. I historie se zmiňuje o jeho krutosti. Čas neúprosně běží, musíme se s nádhernými výhledy rozloučit a pomalu sestupujeme do sedla mezi oběma vrcholy. Tady si ještě prohlédneme náměstí Piazza Umberto, uličky s nádhernými vilami vinoucími se po stráních a tři skalní bloky Farraglioni vidíme teď shora. Stačili jsme ještě svlažit rozpálená těla na jedné z několika malých pláží a šineme se k přístavu.

Loď nám připlouvá, vracíme se zase do Sorrenta. Vůbec se nám z tohoto kouzelného ostrova nechce, ale nedá se nic dělat. Čeká nás v dalších dnech ještě velké množství jiných krásných míst. Stačíme si ještě projít nejhezčí vyhlídky nad Sorrentem, naposledy se podívat na ten nádherný ostrov a už upalujeme až na jih Itálie. I když je noc, nespím, je stále na co koukat. Za rozednění jsme v přístavu Villa San Giovanni, naloďujeme se na velký trajekt a po hodině jsme na Sicílii v přístavu Messina. Cestou musíme dávat dobrý pozor, aby nás nepřepadly starověké příšery Scilla a Charibda, které byly kdysi postrachem lodníků. Asi už ztratily bojovou náladu a na nás si netroufly. Upalujeme po sicilském pobřeží do místa ubytování, máme před sebou devět dní putování po ostrově. O tom ale snad někdy jindy...

Zdeněk Bergl