Mšensko - Už přes dvacet „čárek“ má za sebou Kokořínský triatlon, kterému zasvěcení přezdívají „Kokotlon“. Poslední ročník se konal v důvěrně známém prostředí mšenského okolí, tedy od Harasova až po Romanov. O jeho průběhu jsem si povídal s Hanou Nečasovou, starostkou mšenského Sokola.
Pokolikáté jste přivítali účastníky na Kokořínském triatlonu?
Letos už potřiadvacáté. Prvních patnáct ročníků bylo s kolem zaměřeno spíše na silnici. V poslední době jsme vytáhli cyklisty spíše do přírody, protože cesty mimo silnice poskytují daleko větší možnosti při stavění tras. Zakládáme si na tom, že každoročně musí být trasy pro kolo i běh úplně nové.
Jak vám přálo počasí?
Harasovská voda sice nebyla nejteplejší (20 °C), ale na kolo i běh bylo počasí, slovy mnohých zkušených startujících, přímo ideální.
Váš závod má doslova „olympijské“ parametry. Neuvažovali jste o případném zkrácení jednotlivých disciplín, abyste přilákali na start větší počet závodníků?
Po pravdě řečeno, neuvažovali. Při svých pořadatelských možnostech jsme schopni dobře zvládnout počet borců, kteří k nám opakovaně zavítají. Limitujícím počtem je padesát účastníků. Před časem jsme zavedli možnost přihlásit se online, což nám dává s časovým předstihem informaci o počtu účastníků.
Kolik lidí čítá váš organizační tým?
O vyznačení tras se stará především Martin Kauler, kterému pomáhá Martin Mach. Od nich se dozvíme potřebný počet kontrol, které musíme rozmístit na trasy. Celkový počet, který organizačně pečuje o tento podnik, činí jedenáct pořadatelů, které třeba na Harasově doplňují při počítání plaveckých „koleček“ další dobrovolníci. Výpočet výsledků, o které se vždy staral Jan Bloudek, letos při jeho absenci převzala tuto práci moje dcera Radka.
Z jakého okruhu se k vám sjíždějí jednotliví závodníci?
Většina jich je z Prahy a řada z nich se do Mšena vrací opakovaně. Třeba tu máme například Olgu Lacinovou, která se našeho závodu účastnila už poosmnácté. Většině z nich se u nás velmi líbí, takže je předpoklad, že se k nám budou opět vracet. Letošní počet účastníků se zastavil na čísle 37.
Jak zajišťujete značení tras?
Před lety jsme si půjčovali od kolegů z endura šipky, které však ne vždy byly správně pochopeny. Letošní značení, které měl na starosti Martin Kauler, bylo velmi chváleno. Jeho autor použil výraznou barvu ve spreji, která po čase zmizí.
Můžete přidat z letoška nějakou zajímavost?
Obě se bohužel týkají mšenských závodníků. Radka Janatková totiž na trati píchla a dojela jen díky pomoci Vladimíra Gráta, který jí na místo defektu dovezl náhradní kolo. Problém Radka Mansfelda spočíval v chybné orientaci, když se v Nedamově pustil úplně opačným směrem, což ho určitě stálo lepší umístění. Navíc jeho smůle nebyl konec, protože během závodu přišel i o peněženku s doklady.
Oslovili jste i sponzory?
Od města jsme jako Sokol obdrželi grant ve výši padesáti procent nákladů na poháry a medaile pro všechny soutěže, které pořádáme (volejbaly, triatlon, běhy, nohejbal, Mšenská padesátka). Léty se vytvořila hezká tradice: všichni účastníci s sebou vozí dárky pro ostatní, takže vítězové mají kromě pohárů při vyhlášení pořadí z čeho vybírat.
Karel Horňák