Ludvík Peer, někdy též Ludevít (* 4. 8. 1847 Mšeno u Mělníka † 3. 9. 1904 Stuttgart), hudebník. Již při studiu na konzervatoři hrál na violoncello v Prozatímním divadle v Praze, spřátelil se s Antonínem Dvořákem, který mu věnoval violoncellový koncert. Nastoupil místo u dvorní kapely v Německu (Löwenberg a Baden – Baden), dále v ruském Pavlovsku u Petrohradu a nakonec zakotvil na doporučení mšenského rodáka a barytonisty Jana Píška v dvorním divadle v německém Stuttgartu. Ve Mšeně účinkoval na dobročinných koncertech. Jeho bratr Josef (* 1850 Mšeno u Mělníka † 1894 Stuttgart) ho následoval po dokončení studia na konzervatoři do Stuttgartu, kde byl koncertním mistrem na violoncello.

Barbora Hoblová (* 14. 2. 1852 Nymburk † 15. 8. 1923 Kokořín), etnografka. Po uzavření sňatku ve svých 27 letech se odstěhovala z Nymburka (kde předtím založila dámský čtenářský spolek Lada) do Mladé Boleslavi. Zabývala se národopisnou činností venkovského lidu, v roce 1892 založila Spolek paní a dívek, kde byla starostkou přes třicet let. Vyvrcholením její činnosti byla účast na Národopisné výstavě českoslovanské v roce 1895.

Václav Bolemír Nebeský, PhDr. (* 18. 8. 1818 Nový Dvůr u Kokořína † 17. 8. 1882 Praha), básník, literární historik, publicista. Pocházel z národnostně smíšeného manželství, navštěvoval nejprve českou školu v Šemanovicích, poté německé školy ve Vidimi, gymnázium v České Lípě a Litoměřicích. V roce 1843 začal studovat nejprve medicínu ve Vídni, ale potom se zabýval studiem jazyků a literaturou na Univerzitě Karlově, kde se přimkl k češství a stal se překladatelem antických dramat a španělské poezie. Byl básníkem přírodní a milostné reflexe, považovaným za nástupce K. H. Máchy. V roce 1846 přijal místo vychovatele v domě rytíře Jana Norberta z Neuberku na jeho statku na Chloumku u Mělníka. V roce 1848 se účastnil politického života v Praze, kde spolupracoval s Františkem Palackým a K. Havlíčkem Borovským (byl jeho zástupcem v redakci Národních novin). Byl důvěrným přítelem Boženy Němcové, zejména rádcem v jejích uměleckých začátcích. Přijela za ním i na Mělník. Byl zvolen do Národního výboru, stal se sekretářem Národního muzea v Praze a Matice české a redaktorem časopisu Českého muzea (1850 – 61). Od roku 1849 byl docentem české literatury na Univerzitě Karlově. Vyšla mu jediná větší skladba – filozofická báseň Protichůdci. Jako jeden z prvních upozornil na nutnost studovat tradiční četbu venkovského lidu a na její význam ve slovesné kultuře národa. Je pochován v Praze naproti Slavínu Vyšehradského hřbitova v Praze, kde je hrob Bedřicha Smetany. Po jeho rodném statku s barokním špýcharem zbyly jen ruiny a rozvaliny.

(M. Sígl: Kdo byl a kdo je)