Nevýhodou robotických operací je, že je hradí málo pojišťoven
Vzpomněl jsem si na vtip z Dikobrazu někdy ze šedesátých let minulého století, kdy se živitel rodiny vrátil zkroušeně domů a oznámil své manželce, že ho propustili z práce, protože byl nahrazen elektronkou. Pokrok technologií od té doby udělal nevídaný skok. Třeba auta montují vyspělé stroje a ruční práce se omezuje jen na některé dílčí úkony. Nejinak je tomu i v současné medicíně, kdy vyspělé přístroje nejen pomáhají lékařům k léčbě a diagnostice, ale při některých postupech je dokonce z větší či menší míře i nahrazují.

Běžné jsou již laparoskopické operace břicha, kdy chirurg na monitoru sleduje několikanásobné zvětšení operační rány a může přesněji provést samotný zákrok. K léčbě zhoubných i nezhoubných nádorů v mozku, páteři, slinivce břišní, plic a jater se využívá kybernetický nůž, což je roboticky řízený ozařovací přístroj, který vyhledá postižené místo a působí bez poškození okolní zdravé tkáně. O hemodialýze snad ani není zapotřebí mluvit. Jedná se o tolik rozšířenou metodu čištění krve od odpadních látek a nadbytečných solí při selhání ledvin, že i mnozí laici ji považují již za samozřejmost.

Na některých špičkových pracovištích ve světě, ale i v Čechách se využívá unikátní, počítačem řízený robotický systém při řadě chirurgických zákroků. Není již zapotřebí přímý kontakt lékaře s pacientem, kdy tento systém řeší celý průběh operace. Nicméně poslední slovo zůstává na lékaři.

Nespornou výhodou robotických operací je zvýšení přesnosti chirurgického zákroku a odbourání i případného třesu rukou operatéra. Operace je přijatelnější i pro pacienta, kdy místo klasických řezů se provádějí jen menší vpichy, což je šetrnější. Výhodou je také, že lze v některých případech odoperovat i to, co by klasickou metodou nebylo možné. Zmírňuje se nejen pooperační bolest, ale i krevní ztráty a následné období hojení rány je kratší.

V Čechách se takto provádí až tisíc operací ročně a každý rok jich přibývá, stejně jako robotických center. Nejvíce zákroků tohoto typu se týká gynekologie, urologie a břišní chirurgie. Nevýhodou je jen to, že přímé náklady na výkon bývají ve většině případů vyšší než u klasického nebo laparoskopického zákroku. Proto je ne všechny zdravotní pojišťovny hradí. Záleží i na rozhodnutí revizního lékaře, jestli se jedná o jedinou možnost léčby pro konkrétní případ.

A když jsme u těch peněz, tak jeden konkrétní příklad: klasická operace zhoubného nádoru prostaty přijde na 60 až 90 tisíc korun, robotická na nějakých 115 tisíc a protonové ozařování až na 150 tisíc korun.

Ve světě se robotika využívá i při výkonech na ledvinách a horních cestách močových. V Česku je ale zdravotní pojišťovny nehradí i přes vysoký počet nádorů ledvin. Stejně oproti světu zaostáváme i při gynekologických operacích, opět jen z finančních důvodů. VZP naopak oponuje, že finanční prostředky jsou a že robotická centra je využívají na necelých devadesát procent. Ale zůstaňme pozitivní.

Robotických operací nepochybně bude každý rok přibývat nejen ku prospěchu lékařů, ale hlavně pacientů. A navíc není bez zajímavosti i to, že tak vzniká nová generace operatérů, specializovaná na tento druh zákroků. Přitom vyškolení takového lékaře je mnohem snazší než ho naučit operovat laparoskopicky.

 MUDr. Ivan Heidler, CSc, Kanina